Neustále se překonávám!!
Neustále se překonávám!!
Anotace: ze sbírky Ze života s úsměvem
.. například tuhle.. asi to všichni znáte.. jdete potmě do postele a i když jste si už tisíckrát zopakovali, že pod tou postelí opravdu, ale OPRAVDU NIC a NIKDO není, skočíte do ní z úctyhodné vzdálenosti ladnou šipku, aby vám nedej Bože nezůstaly nohy, byť jen setinu sekundy na zemi nebezpečně blízko postele, přesněji řečeno, u tý děsný, věčně rozšklebený díry, co většina postelí pod sebou má.
Moje postel, vzhledem k mé váze, za kterou by se jistě nestyděla ani Helenka Růžičková.. má mých šipek už asi plný zuby, protože se rozhodla dát mi to najevo takovým nepříjemným zvukem.. jako, když něco praská.. jako hodně nahlas si stěžovala.. vám povim! No jasně postýlko, haha, ti to nesežeru (i když jindy sežeru na co přijdu), prej jsi dělaná i na slona a do toho mi zbejvá nejmíň pět cm a tři kg živé váhy.. tak neremcej. V hlavě mi ale stejně začalo hlodat, jestli by to nešlo jinak. A představte si, že šlo!
Zrovna minulej tejden jsem nechala nohy potmě celý tři sekundy na zemi!!! Nejdříve jsem se posadila na postel, nohy nechala celou tu šíleně dlouhou dobu dole.. pak hodila kopyta nahoru.. (a roztřesenou ručičkou jsem pod peřinou opatrně zhasla baterku). Překonala jsem se!!! A jak!
A taky jsem se nepodívala na konec knížky, kterou děsně žeru a je taaak tlustá, že než se dočtu konce, asi zešedivím zvědavostí.. A místo toho, abych četla časák odzadu, což je můj klasický způsob, otevřela jsem ho řádně na první stránce!
Anebo třeba tuhle.. zrovna včera jsem chtěla jednoho člověka poslat do pérdele.. no jasně, že jsem ho tam poslala, ale volila jsem tak důmyslně slova, že dotyčného ani nenapadlo se urazit.. škoda.
No a dneska, dneska jsem se překonala úplně nejvíc nejvícácky!!! Mám děsnej hlad a děsnou nechuť vařit.. našla jsem v ledničce, mezi posledním jogurtem (samo prošlým), zbytkem másla a jednou paprikou, poklad. A to, celý balení takovejch těch kyselejch pidirybiček, smotaných do ruličky s cibulí. Odjakživa nesnáším slizký věci, nesahnu na to, ani kdybyste mi dávali čokoládovou zmrzku, tu já fakt miluju, natož, abych něco takovýho dala do huby! No co, řekla jsem si, jseš frajerka, to dáš, překonej se sakra! Tož.. první rybu jsem za pomoci vidličky a nože vypreparovala tak důkladně, až nebylo co jíst.. druhou jsem s celým krajícem chleba naráz strčila do huby a žvejkala a žvejkala, myslela na to, jak mám myslet na něco jinýho, když dělám něco ekl.. polkla.. nepříjemná pachuť mi zůstala v puse, ale já přežila!
Takže vo čem to celý je.. no chci vám napsat, že jsem dobrá, právě jsem sežrala kyselou, nechutně slizkou rybu.. a nechte si poznámky, že měla asi centimetr a půl.. to můj výkon nikterak nesníží! A musím se pochválit, jsem dobrá!
Šmarja.. mi je nějak šoufl..
…………………………………………………asi.. půjdu.. blueeenkaat…kkjjů jiáijeflsdcc
D13jkahfd ůkjdhd f
dkhfůa
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Chechtám se a dávám ST. Dík. Čtu od začátku do konce a nejde přestat.
Dvakrát jsem necelý rok bydlela v domech z 16. Století. Cestou do podkroví tam byla malá dvířka. Neotevřela bych je ani za roční dodávky dobrot zdarma...
Dodneška jsem přesvedčená, že tam byly mumifikované mrtvoly.
22.12.2014 21:11:16 | MARKO
jééé :)) tak to jsi si měla někoho pozvat, kdo by to otevřel za tebe, to by mě moc zajímalo!!! :)) jinak - díky, díky!!! :)
22.12.2014 21:18:21 | Amelie M.
teda holky, kde je nějakej systém?! časopis vždy od první stránky, a neotočím dál, dokud nemám prostudovanou a zanalyzovanou tu předchozí! :-)))
Amelie - od tebe čtu rád i dlouhé texty, umíš mě u toho udržet, líbí se mi to :-D
22.12.2014 09:53:57 | hledač
ech.. to jsem ráda, že umím udržet pozornost déle, než pět sekund :)) díky pane systéme :))
22.12.2014 20:46:58 | Amelie M.
Amy, ty seš fakt dílo! :) A víš, že to mám stejně? Když už někdy časák, tak taky od konce...! :) A to překonávání sama sebe, svých strachů... trénuju skoro denně... třeba když jdu do sklepa zkontrolovat, že je opravdu všude důkladně zamčeno a musím projít kolem všech těch tmavých koutů plných strašidel, oběšenců, obr pavouků a průhledných duchů :) A nedej bože, že by se za těmi prosklenými dveřmi, co vedou ze sklepa do zahrady, objevila bílá tvář, jinak v černém...! A když pak s úlevou zjistím, že je vše v pořádku, nedokážeš si představit ten úprk od sklepa nahoru po schodech... Trhla bych rekord, kdyby to měřili. No a proč myslíš, že už se nedívám na horory? Protože bych se v noci strachy ani nedošla vyčůrat :)))
21.12.2014 23:56:02 | AndreaM