Brý den, pane Kraus!

 

 

 

Kdysi dávno.. těsně před naší krutou smrtí vyhladověním.. jsme s manželem vyrazili do obchoďáku, krátce před zavíračkou, koupit si něco dobrého k jídlu. Na tom by asi nebylo nic až tak zajímavého, až na fakt, že hned od vchodu jsme zahlédli nakupujícího Jana Krause s manželkou Ivanou a jejich synem Jáchymem.. no nemusím vám říkat, jak widlákovsky jsem se zachovala a jala se je v liduprázdném obchoďáku nenápadně špehovat.. Opravdu jsem byla šíleně zvědavá, jak vypadají zblízka a jestli to jsou opravdu lidi. To víte, ve Widlákově tohle nepotkáte! Co vám budu vykládat.. kdybych mohla, tak si snad i sáhnu.. Popojedem..

Tak za prvé jsem si všimla, že paní doplňující jogurty, se právě jedna krabice smetánků rozprskla po čerstvě umyté podlaze a malá čivava, do té doby tak umně skrytá v kabelce postarší, děsně zmalovaný madam, vyskočila z tašky jako kamzík, div se na vodítku neuškrtila a jala se tu spoušť poctivě minijazýčkem uklízet.. (bych nechtěla vidět, co prožily spolu za noc.. prd.. pšouk) Všimla jsem si, že i stroj uklízečky hučí naprázdno a ona zírá s otevřenou pusinkou na ten zvláštní trojlístek.. elegantní dáma.. za ní hromotluk v péřovce a poblíž jako torpédo poletující synek v kombinéze.. všichni tři s takovým zvláštním pohledem, jakoby nad věcí.. ne nafoukaným.. ale nad věcí.. nevidí, neslyší, jen si jdou po svém a asi vědí proč.. asi měli už tu čest setkat se s widláky, co zírají s otevřenou pusou a nechtěně tak baští poletující hmyz kolem.

Šikovně jsem se proplétala mezi regály a když už jsem se dost nabažila pohledu na Ivanku i Honzíka a zjistila ke svému velikému úžasu, že to jsou vážně lidi.. jala jsem se nakupovat..

V tom se to stalo.. moje pozornost silně zaujatá právě zlevněným uherákem se rozhodla mě zradit a já se hnala slintajíc naproti štangli salámu zrovna ve chvíli, kdy kolem procházel ON.. vstoupil mi do cesty.. no hádejte, kdo.. Jan Kraus.. sám pan Kraus.. Bohužel, k jeho, (mé) smůle jsem už nestihla zabrzdit, jen mírně zatočit a tak ho vozík jen lehce štouchnul do boku.. ale já sama v tom šoku, kdy mi začalo pracovat podvědomí, protože já přece tohohle člověka "znám".. stačila ze sebe vykoktat.. Brý den pane Kraus!

Šiš a Marjá.. se začal tak smát, že i já chtě nechtě, začala prskat smíchy.. Prý se v životě neztratím.. zdravit už umím, ještě bych se měla naučit špehovat trošku nenápadněji, protože i přes ten pohled do blba, za kterým se maskujou, občas zahlídnou, ač se to nezdá i "blba".

Potřásli jsme si rukou, dostala jsem autogram a v klidu a míru jsme se rozešli. A mezi náma.. fakt jim to seklo.. a Honzík není až taková "příšerka", jak se v TV zdá.. je to docela hezkej a milej chlap.. a relativně vysokej.. proti TV samo .. aaach.. 

Uff