Příběhy Noci

Obloha je oblečená v černém elegantním kabátu, láhve už jsou pomalu prázdné a teplý vítr pročesává vaše vlasy. Ano, píšu o letních a líbezných večerech, jejichž pohlazení teď určitě ucítil každý z vás.  A já vám prozradím, kde je to pohlazení nejkouzelnější.

Je to jakákoliv vyhlídka ve městě. Jde jen o to mít celé město na dlani a pod sebou spoustu šutrů, listí, papírových útržků a vajglů od lidí, kteří se smáli, líbali a mluvili. Mluvili o příbězích Noci. Právě v tom městě, na kterém zrovna lpí váš zrak, je ten onen příběh. A pokud zrovna nezkoumáte město svými zraky, ale čtete tyto řádky ve svém křesle, posteli či v kavárně, kde vám k tomu smyslně voní káva, tak si zkuste představit, že sedíte na kamenné zídce. Hvězdy zdobí, tmavé podium nad vámi. A před sebou máte všechny ty světýlka, obří věžáky, spousty tajuplných uliček, domy a jezdící auta tam a zpět. Pořád vám to nic neříká? Tak teď se zkuste zadívat do jednoho z věžáku. Na první pohled, jen malá okna vyplněna žlutou barvou, ale na ten druhý každé z nich má jiný odstín a právě ten jiný příběh. Příběh každého z nás. Příběhy denní rutiny, příběhy milujících se párů, příběhy hádavých manželů, plačících dětí a osamělých srdcí. Příběh kočky za oknem a usedajícího prachu v okně bez světla. Každým dnem se odehrávají za našimi okny, aniž bychom si to uvědomovali. Je to vlastně takové naše soukromé divadlo bez zaplaceného lístku.

Tak až se pokocháte pohledem na město a příběhy, tak se usmějte a jděte. Jděte, kam vás nohy ponesou, ale hlavně se usmívejte, protože právě to dělá příběhy barevnější!