Skvělé vynálezy

Nedávno se na You Tube objevilo zajímavé video. Autor natočil neobvyklý snímek o městě, kde žije. Spojil fantazii s realitou. Sledovanost se pohybovala v jednociferných číslech. To znamená, že se na něj podívalo jen několik zájemců, pokud tam ovšem někdo neklikl omylem. O několik dní později nabízela úvodní stránka, mimo jiné, video, na kterém si jakýsi mladík při těle sypal na hlavu brambůrky, kvílel u toho, svíjel se a závěr vypadal na srdeční záchvat. Při jeho dobře živené postavě to bylo celkem možné. Pak se ale zcela zdráv (zaplať panbůh) vydrápal zpět na křeslo a dílo dokončil kečupem, vylitým na svoji moudrou hlavu. Sledovanost byla kolem dvouset padesáti tisíc. Nic proti Youtuberům, jsou jistě kořením naší doby. Někdy ovšem dosti pikantním kořením.
Vydatné jsou také debaty vedené na světové síti. Mnozí stateční junáci (a skautky, abych byl společensky korektní) nešetří tvrdými slovy a své oponenty doslova zadupávají do země. Bez velkorysosti vítězů, zato s umanutostí věčně prohrávajících. Někdy by bylo možná rychlejší, kdyby se takto vydráždění rivalové sešli osobně a za přítomnosti svých sekundantů si vzájemně omlátili notebooky o hlavu. Otázkou ovšem zůstává, zda chrabrost u klávesnice by přežila i při osobním setkání. Zvláštní kapitolou jsou internetoví trolové. Ti se zaměřili na jediné slovo, které považují za vrchol jazykovědného snažení všech dob.
Pokud zůstaneme v naší krajině, zvláštní je jazyk, kterým jsou debaty vedeny. Některé věty vypadají, že by to mohla být čeština, ale jako celek nedávají smysl. Také některá slova vypadají jako náš rodný jazyk, ale ani já, ani slovník jazyka českého je neznáme. A tímto se dostáváme ke druhému skvělému vynálezu.
Když mi jeden mladý kolega poslal SMS zprávu složenou ze dvou vět, našel jsem asi deset výrazných zkomolenin. A to nejsem žádný hnidopich, který by bazíroval na interpunkci a podobných detailech, ke kterým se občas také nechovám zrovna jako vzorný otec a češtiň roku. (Pro hnidopichy: ten „češtin“ byl jen hloupý vtip).
„Píšu rychle," odpověděl mi při osobním (tedy ne SMS) setkání.
„A ty to nezkontroluješ a třeba neopravíš," zeptal jsem se opatrně.
„To už se dnes nedělá," usadil mě a začal cosi čtyřmi prsty zběsile klepat do telefonu. To by možná vysvětlovalo vznik cizího českého jazyka.
Komunikace prostřednictvím nepostradatelného mobilního telefonu má rozhodně svá kouzla. Nedávno jsem seděl v hospodě (původně jsem chtěl ušlechtile napsat v restauraci) a o dva stoly vedle se posadila partnerská dvojice. Přišli spolu a zasedli proti sobě. Objednali si, pak oba vytáhli svůj přístroj a začali do něho ťukat. Zdálo se, že tímto způsobem spolu vedou rozhovor. To mě inspirovalo. Musím ovšem předeslat, že nevlastním „chytrý telefon", pod čímž si mohu představit cokoliv, ale mám telefon, který bych charakterizoval jako jeden z nejhloupějších. Alespoň nemám komplexy. Ale zpět k věci. Zkušeným pohybem, okoukaným od Clinta Eastwooda, který takto vytahoval coby Drsný Hary kolt ráže devět, jsem vyjmul svůj telefon ráže Samsung (rok výroby 2012)a naťukal zprávu. „Jsem na ceste domu." Jak jsem uvedl, můj telefon nepatří k nejchytřejším a nemá diakritiku. Kromě jiných nedostatků. Třeba, že ho musím strkat do nabíječky. Věřím, že chytré telefony si nabíječku donesou, sami se připojí, když nastane jejich čas, a předtím majiteli uvaří kafe.
Splašená současnost, jaksepatří.
A tak bych tyto skromné poznámky zakončil dialogem bratří Marxů, kteří působili ve filmu na jeho úsvitě.
„Poslyš ve vedlejším domě je poklad“
„Ale vedle není žádný dům“
„Dobře, tak ho postavíme.“
Novodobým jazykem bych to shrnul: “
Dobru, tak ta dum přysteváme.“
Agoj.