MMHZKLÍ NNEKIMO

MMHZKLÍ NNEKIMO

 

 

 

 

Je vedro. Děsné, sálavé vedro. Doma u počítače mi to ani nepřišlo, ale na rozpálené ulici je vzduch k zalknutí. Nevím, co mě to popadlo. Když jsem uviděl tu nabídku na zlevněný smartphone, jakých mi přišlo i dřív spousta, něco mi řeklo, že teď už do toho jít mám. Vůbec nerozumím tomu, jaké má mít moderní přístroj všechny ty parametry, zato vím, že pokud tomu současnému letitému vydrží baterie jen asi na 20 minut internetového surfování či telefonování, není to už nejspíš úplně ono. A fungující číselná volba by také nebyla úplně k zahození, když skoro na všech důležitých ústřednách už s vámi komunikují jen roboti a teprve oni rozhodnou, zda si smíte promluvit také s živým člověkem. Zkrátka jsem si řekl, že za tu cenu už to nemá smysl odkládat a pod heslem „děj se vůle boží“ jsem telefon objednal, zaplatil a vyrazil pro něj do výdejny.

 

Když už jsem pak v tom pekelném horku kráčel s ještě továrně zabaleným překvapením na tramvaj a těšil se i obával zároveň, co se z něj ve skutečnosti doma vyloupne, ten starý mobil mi zapípal v kapse. Podíval jsem se, kdo mi to píše, a trochu překvapeně jsem zjistil, že mi nepíše nikdo, ale naopak mé kamarádce Evě byla právě doručena zpráva ode mne. Podíval jsem se tedy jaká, protože jsem jí v posledních dnech nic neposílal, a čtu: Mmhzklí nnekimo. Vypoulil jsem nechápavě oči, než mi došlo, že tohle jsem přece já nepsal, že to před chvílí napsal a odeslal můj starý telefon sám od sebe, bez jakéhokoliv mého přičinění. Možná vycítil, že se blíží jeho konec, a tak sáhl k jakémusi volání o pomoc. Nebo se mi jen chce pomstít, že už nad ním definitivně lámu hůl, ačkoliv si asi sám připadá stále ještě jako docela obstojný fešák. Nevím.

 

Ovšem vzápětí jsem si představil, co se asi v tuhle chvíli honí hlavou Evě, když si to Mmhzklí nnekimo ode mě nejspíš opakovaně čte, a jaká všemožná nedorozumění by to mohlo způsobit. Rychle jsem proto vyťukal novou smsku: „Promiň Evi, to jsem nepsal já, to můj telefon sám od sebe. Já to horko zatím ještě nějak zvládám :-D“. Netrvalo dlouho a odepsala mi: „Já raději sedím doma v chládku a dělám časák.“ Bez smajlíku. Aha, došlo mi, tak ona si fakt myslí, že z toho horka začínám blbnout a nenápadně mě odkazuje do příslušných mezí, že bych jako místo takové nejapné srandy mohl raději dělat také něco užitečnějšího. Usoudil jsem, že tohle nemá smysl jí dál vysvětlovat, zvlášť když má na krku uzávěrku. Ať si tedy o mně myslí, co chce, snad na to rychle v tom shonu zase zapomene a nebude mít čas hlouběji dumat nad mým duševním stavem.

 

Chtě nechtě mi ale začalo vrtat hlavou, že přece není normální, aby si můj mobil začal jen tak mýrnix týrnix rozesílat po mých kamarádkách mým jménem jakýsi tajemný vzkaz Mmhzklí nnekimo. Není to už třeba skutečná předzvěst války robotů s lidmi? A posílal to vůbec Evě? Nebyl to spíš nějaký šifrovaný vzkaz jejímu přístroji? Třeba se už mezi sebou smartfouni takto domlouvají na nějaké diverzní akci? Uznejte, že to podivné sdělení nevypadá jen jako vysloveně náhodný shluk písmen. Už to první slovo by se dalo při trošce fantazie různě interpretovat – zní to třeba jako „Mám ho zaklít(?)“ nebo „Máme ho zakalit / zkulit(?)“. No, zkulený jsem už pěkných pár let nebyl a zakalený ještě asi nikdy – o jedno ani o druhé bych zrovna ani nestál. Ovšem jak by mě chtěl nějaký dosluhující smartfoun zkulit nebo zakalit? Třeba tím „ho“ ale nemyslí mě, nýbrž mého nového ještě v peřinkách uloženého krasavce, aby ho nějak zneškodnil – faktem je, že smartfouní hantýrku prakticky vůbec neovládám, nejsem žádný ajťák, navíc ani těm už skoro nic nerozumím, pokud mi něco chtějí sdělit. Jo, teď jsem na to asi káp – n e r o z u m í m .  To já budu spíš ten „nnekimo“ - nekňuba, který se v moderních vymoženostech vůbec nevyzná, zkrátka blbec. Má intuice mi říká, že „úplný idiot“ by se ve smartfounštině mohl říct právě „nnekimo“. Koneckonců, kdo jiný než můj dosluhující mobil, by to o mně měl vědět líp.

 

Kdyby ale ještě žil třeba Erich von Däniken, možná by mi naznačil, že ten záhadný vzkaz mohl napsat i nějaký mimozemšťan. Někdy i já mám pocit, že ty dnešní mobily, notebooky, laptopy, thinkpady, ideapady a já nevím, co ještě, jsou dobré spíš pro marťany než pro lidi. Bůhví, kolik se jich už mezi nás dokonce vetřelo – kolikrát i já potkávám na ulici podivné bytosti se sluchátky na hlavě či v uších a s nepřítomným pohledem, které si cosi samy pro sebe povídají nebo se všelijak podivně natřásají, trhají sebou či zvláštně gestikulují, jako by byly ve spojení s jinou dimenzí, než v níž se právě nacházejí.

 

Ovšem napadá mě i jiná možnost, snad ještě horší – co když za to může Putin? Jestliže dokázal dostat do Bílého domu Trumpa, poslat z mého telefonu nějaký šifrovaný vzkaz by pro něj musela být proti tomu úplná brnkačka. Co tím ale sledoval? To asi nemám šanci zjistit, na tyhle zpravodajské hry jsem stejně krátký jako na smartfouny, možná ještě kratší. Třeba se to ale po těch našich volbách vyjasní.

 

Nechám to tedy raději osudu. Však mi určitě rozumíte -  zkrátka Mmhzklí nnekimo!

 

 

 

Praha, 21.7.2017

 

https://www.youtube.com/watch?v=8QCcnznTwas