4.příběh- Velký bratr Tě vidí

…tak nastupuji na páteční sedmihodinovou směnu. Rychle se převléct a vzhůru na to. Stačí otevřít, rozsvítit číslo pokladny a lidé se hrnou. Nikdy mě nenapadlo, že v pátek v jedenáct hodin před obědem tolik lidí touží nakupovat. Přitom venku začíná krásné letní počasí.

A už se střídá jeden zákazník za zákazníkem. Přestávám vnímat tváře, pohlaví.

Vedoucí mi dnes stále děla kontrolora.

„…..tak se to nedělá, musíte dávat zboží za zrcadlo, aby se vám zboží nenaskenovalo dvakrát,….vždy se věnujte jen jednomu zákazníkovi, na frontu dozadu se nikdy nedívejte!...každému připomínejte klubovou kartu!….skenujte mobilovou výhodu ke každému nákupu!...a pořád se usmívejte!...“ Příkazy, střídají příkazy.

Klidná vedoucí odchází a mně se ulevuje. Už můžu být sama sebou. Ale to se hluboce pletu.

Zvoní telefon.

„Zapomněla jste naúčtovat přepravku na pivo.“ Pán ještě ani neodešel a „VELKÝ BRATR“ vidí, že já jsem mu něco nenaúčtovala. Takže pozor, na pokladně nejsem nikdy sama. Každý pohyb je sledován. „Velký bratr má oči všude.“ To mě hodně překvapilo.

V ten den měli v Tescu ve slevě máslo a mléko, ale při vědomí neustálé kontroly, že jakýkoliv pohyb po prodejně i po skončení pracovní doby je snímám, jsem musela ihned po směně odejít a nadechnout se čerstvého vzduchu venku.

Vycházím před Tesco a pociťuji velkou úlevu, že v tomto klimatizovaném neustále sledovaném skleníku nemusím žít každý den.