Tonoucí se stébla chytá

Internetové diskuze nezřídka bývají plné zajímavých a praktických rad, které dokážou člověka zaručeně inspirovat a motivovat. Dneska u odpolední kávy a dortíku jsem se například pozastavila nad příspěvkem paní Jany. Paní Jana si zjevně vzala k srdci heslo: Tonoucí se stébla chytá, sebrala všechnu kuráž a položila v internetové skupině fundovaný dotaz. Ze zmíněného dotazu jsem pochopila, že je paní Jana poměrně zoufalá a nešťastná, protože v pátek mají v práci vánoční večírek. Nejdřív mi hlavou problesklo, že panikaří, protože neví, co si vzít na sebe (ostatně jako většina normálních žen před nějakou akcí), paní Jana toho ale právě na sobě měla tak nějak moc. A nechtěla vypadat jako těhotná. Rozhodla se tedy poprosit o radu své souputnice s odhodláním nechat se zasvětit do tajů hubnutí. Odpovědělo jí poměrně velké množství zkušenějších kolegyň. Některé odpovědi byly vyloženě skeptické a předpokládám, že paní Janě na náladě moc nepřidaly. Myslím tím věty typu:

Do pátka to nestihnete.
Měla jste začít už loni.
Kdybyste nežrala, nemusela byste nám tu brečet.

Mezi těmito negativistickými hlasy zářila jasně jako Betlémská hvězda (když budou ty Vánoce) rada paní Karolíny.

Nejzte nic. Vůbec nic. Jen pijte vodu s citrónem. Po citrónu se prej hubne.

Zamyšleně jsem si promnula bradu a nakonec jsem s uznáním kývla. Dobrá rada je konec konců nad zlato. Tak to vypadá, že to letos do těch plavek stihnu. Pokud teda dřív neumřu hlady.