Anotace: Tomášku, nezlob! Tady máš tablet a buď hodný.
Je fascinující, kam jsme se v technologii dostali. Zároveň je to ale k posrání. Všechno to, co člověk vymyslel během posledních let, dělal jen proto, aby mohl nechat počítač řídit auto, a dělat práci za něj. A my se jen vezeme a užíváme si ten „vylepšený“ způsob života.
Ve vlacích i na zastávkách hrajeme stupidní hry na telefonech. Nejsme schopni udržet pevnou knižní vazbu, ale jen čumíme do čteček. Potřebujeme, aby nám počítač říkal, kdy zalévat kytky, kdy skončit čištění zubů, kdy se napít, nebo jakým směrem jet. Dokonce i dítě ovládá mašinku přes bluethoot. Bože.
Stali jsme se doktory. Měříme si tep i spánek, mluvíme do hodinek, a úplně všechno chceme ovládat telefonem. Místo návštěvy u rodičů nám vlastně stačí, když je vidíme přes „face time“.
Když se nevezeme na e-koloběžce, jen chodíme zkřivený a čumíme do displejů, narážíme jeden do druhého, a tleskáme těm, kteří nám tohle umožnili.