Jak málo stačí(k přežití)

Jak málo stačí (k přežití)

V současné rozjitřené době jsou lidé celí neklidní a bojí se. Tak mě občas napadne, že jsme vybavení k přežití a není potřeba se bát.
Vzpomínám na minulý rok, kdy jsme celí natěšení vyráželi na čundr s batohem na Šumavu. Ta nám rok předtím po postupném přechodu všech nouzových nocovišť učarovala (celá trasa je asi 160km, a abychom se úplně neoddělali, zvládli jsme to asi na 3 výjezdy). Chodíme po turistických chodníčcích, kam nesmí ani kola a turistů je tady pomálu. Můžeme se v klidu kochat a nasávat atmosféru minulých dob, která nás tak nějak zklidní. Jelikož se pohybujeme v místech, kde většinou není možné nic nakoupit, musíme s sebou mít zásobu jídla na 3-4 dny a vodu v nejhorším bereme z potůčku. Jsme svobodní jako ptáci, můžeme se rozhodovat ze dne na den a vyrazíme, jak se nám chce. Když jsme už hodně utahaní, jedem domů a za pár týdnů zase vyrazíme.
Jak postupuje jaro, dny a hlavně noci jsou teplejší, tím nás víc „svrbí“ nohy a už už bychom chtěli vyrazit. Sledujeme počasí, aby bylo alespoň trochu bez deště, potraviny máme koupené co by dup a je to. Můžeme balit. Všechno musí být co nejlehčí. Stan, spacáky, nafukovací karimatky, vařič, bombičky, ešus, pár papírových kelímků (ty se osvědčily, protože jsou lehké a můžeme je vyhodit když už chytnou patinu a vůni po čaji, polévce, tuňáku, kávě a vínu). Troje spoďáry, náhradní ponožky, tričko, pláštěnku, kraťasy, termoprádlo, jeden lehký ručníček, cestovní pastu a hlavně gelové náplasti. Po první zkušenosti, kdy jsme byli ještě nezkušení, už hodně zvažujeme co zabalit.
Poprvé jsme šli s batohem asi 15kg a to tedy bylo pro statečné. Ramena jsem zpočátku měla pěkně bolavá. Tehdy jsme se zapřisáhli, že víc jak 9kg nesmí být. Takže před odjezdem povinně na váhu a ještě vyselektovat, co je a není potřeba.
V přírodě pak člověk zjistí, že vlastně všechno máme, stačí nám křehký chleba, ovesná kaše, tuňák, rýže, těstoviny a nějaká sušená šunka. Ranní kávička nebo čaj, kostička čokolády, rozinky a jsme šťastní jako blechy.
Tak nač se nyní bát, že nepřežijeme, budeme mít hlad a kdoví co ještě.
Vždycky si člověk poradí a nakonec zjistí, že je šťastný a všechno špatné je pro něco dobré.