Na horách Hochschwab

Ráno jsme v klidu posnídali a vyrazili na další tůru po vápencovém pohoří Hochschwab. Už jsme tady několik dnů a tak víme, že není kam spěchat. Naše chatka stojí asi 1600m nad mořem a tak nemusíme zdolávat tak velké převýšení. Spíše než horskou tůru si užíváme příjemnou procházku. Na loukách se poklidně pasou krávy a my jsme tady snad jediní návštěvníci. Rozeklaná úbočí skal padají kolmo dolů a ztrácejí se v zarostlých údolích. Občas musíme našlapovat hodně opatrně, to když se chodníček zúží na půl metru vedle propasti. Přeci jen jsme museli trochu zabrat a vyšplhat se výš. Mezi zaoblenými skalami jsou mělká jezírka a krčí se tady i pohodlná útulna. Najednou mi Milan naznačí ať jsem zticha. Zastavíme a koukáme si do očí se statným kamzíkem. Je skoro na dosah, ale neuhne ani o píď. Hlídá si svůj rajon a čeká, až zmizíme. Potichu ho míjíme a on nás sleduje jako ostříž. No jo už jdeme pryč neboj. Najednou další překvapení. Zatáhlo se a blíží se pěkná bouřka. Tak honem nabereme rychlost protože víme, že musíme hodně spěchat. Otevřený horský terén neskýtá žádnou ochranu před blesky. Dunění se blíží, rychle sestupujeme a překonáváme úzkou stezku nad propastí. Jindy se mi tady trochu klepou nohy, ale dnes to nějak nevnímám. Konečně se blížíme k nízkým klečím a to už blesky lítají hodně blízko. Krávy zmizely jako mávnutím proutku a my dřepíme na bobku pod klečí, abychom nevyčnívali nad terén. Pláštěnky naštěstí drží a nezbývá než čekat, až se bouřka trochu přežene. Konečně můžeme vyrazit. Sluníčko vylezlo jako by nic a zanedlouho máme naši chatičku na dohled.