Ti muži!

Ti muži!

Fakt to nechápu!
Co je vede k tomu, že i když na to nemají buňky, talent, schopnost, důvtip a já nevím co ještě, stejně budou tvrdit, že to není problém a že to umí opravit, natřít, smontovat a znovu zprovoznit.

Já když něco neumím anebo nevím, tak to přiznám, co je na tom?
Každý přece nemůže umět všechno.
Ale kdepak muži!
Nebo alespoň ten můj.
Když jsme si po roční známosti pořídili malý byteček, tak už tenkrát jsem věděla, že je opravdu prozíravé, koupit obývací stěnu již smontovanou,( věřím tomu, že dnes by jsme již pár asi netvořili).
No ono stačilo dát dohromady konferenční stolek, který se skládal ze dvou dílů dřeva elipsovitého tvaru a tří nožek.
Kreténi měli špatně udělaný plánek montáže, šroubky byly nekvalitní a dřevo snad od kůrovce, prostě všechno odfušováno.

Je to už dvacet let, pořád jsem s jedním mužem, troufnu si říct, že i šťastná a snažím se eliminovat opravy všeho druhu v našem bytě.
Takže přehlížím výmalbu ve všem místnostech s nerovnostmi a šmouhami, strop který když jsme po předešlém majiteli strhávali polystyrenové podhledy se uloupl i kus rohu a v koupelně se zdouvají kachličky, že poslední dobou mám strach si naložit tělo do vany, že se vyloupne celá zeď a já budu v závalu jak horník v dole na Ostravsku.
Muž to vyřešil šalamounsky, vzal průhlednou pásku a slepil kachličky k sobě, že když se toho nebudeme dotýkat tak to bude ok.
Tak se opravdu snažím, protože když se zmíním, že bychom si koupelnu mohli nechat opravit od firmy, mimochodem jeden majitel bydlí hned v bytě pod námi, dostanu přednášku , vždyť to je ok, tak proč.

Ale jsou také situace jako takový vysavač, ten zase opravil, abych byla spravedlivá a objektivní.
Sice mu pomáhaly všechny holky z E55, jak já ve slušnější formě říkám, protože tolik sprostých slov když už bohužel k nějaké opravě musí dojít, ani neznám.
A z úst mé životní lásky je slyším jen při těchto akcích a to jsem i několikrát raději odešla z bytu do nedalekého parku a doufala, že až se vrátím domů najdu vyhozený jistič a muže v pořádku.

Tenkrát nám přestal fungovat digestoř.
Během vaření oběda, brambory na sporáku a sekaná v troubě.
Ale, že to opraví a hned.
Ano správně i s holkama z již zmíněné trasy.
Pára od brambor v obličeji a sálající trouba s voňavou sekanou v tříslech nebyla zrovna dobrá kombinace.
Raději jsem šla do parku.

Po více jak dvou hodinách, jsem s obavami a telefonem v ruce, aby v případě potřeby zavolala co nejrychleji integrovaný záchranný systém, plížila do našeho bytu.
Zde jsem našla pyšného pána tvorstva, s úsměvem na rtech, že to opravil.
Co na tom, že po spuštění ventilátoru nebylo slyšet vlastního slova a pubertální syn ohodnotil snahu svého otce, že to snad jede na naftu.
Opravil to!
Večer jsem ve spižírně našla kus něčeho co jsem nedokázala zařadit do jaké kategorie to patří.
Po dotazu co to je, mě bylo vysvětleno že to je díl z digestoře, který už tam prostě není třeba.

Tak asi pochopíte, že když dnes asi po dvou letech od zmíněné opravy ,opět při vaření oběda nastalo ticho nad sporákem přepadla mě panika.
Místo ve spižírně už nemám, což jsem ohlásila hned v počátku možné opravy, syn mě začal uklidňovat, že otec je jak MacGyver, možná prý z našeho odsavače sestaví vrtulník.
Po hlasitém řechotu nás obou se muž uraženě uchýlil k počítači, kde prohlížel nový model digestoře, ale i YouTube jak si vyměnit motorek sám.
Nechci být jak nějaká vědma, ale příští týden má být hezké počasí, tak se už docela těším do parku k rybníčku.