Anotace: ...
Jako rodák jen malou glosu. Jesenicko, jako zřejmě i jiné oblasti v tzv. Sudetech, dostalo vysídlením Němců po válce, které nahradili z velké části přistěhovalci ze všech možných koutů Československa, poměrně velkou ránu, ze které se vzpamatovává dodnes. Novoosídlenci si budovali vztah k místu často několik generací, což bylo znát ještě poměrně donedávna nejen na chátrajících nemovitostech, ale i na nevzhlednosti a zanedbanosti mnoha přilehlých dvorků a zahrad. Prostě to neměli v krvi, jako je tomu třeba na Hlučínsku, což je z hlediska pořádkumilovnosti úplně opačný extrém, jak mi dáš Marty jistě za pravdu ;-) Teprve v posledních desetiletích místní obyvatelstvo už snad opravdu zakořenilo a na vzhledu krajiny (když nepočítám kůrovce) se to už také zřetelně projevuje, a kromě přirozené drsnosti, která k Jeseníkům neodmyslitelně patří, je už podle mne možné mluvit i o jisté malebnosti, hodně se vztah lidí k prostředí, včetně vlastního majetku, proměnil. A nové generace se již také víc zajímají o místní historické tradice, o zdejšího genia loci, mnohé se i daří až překvapivě oživovat. Stále je to ale ve srovnání se zbytkem republiky poměrně chudá a odlehlá oblast, kde na kdysi výstavných vilách je znát, že jde o zašlou slávu z dob, kdy to byl i hospodářsky poměrně kvetoucí kraj, byť osídlený převážně Němci. Totéž je zřejmé i na polské straně hranice, kde to bylo po válce ještě zanedbanější, ale už nás možná v té péči o krajinu i předbíhají. Víc než 40 let už tuto proměnu pozoruju spíš jako návštěvník, o to zřetelněji ji ale vnímám. A jen malou doušku na závěr - máma se v domku, který postavil můj děda a kam už jezdím jen jako na chalupu, před válkou narodila, dokonce ji v české menšinové škole učil stejný učitel, jako v šedesátých letech potom i mě. A než museli po záboru Sudet Hitlerem odejít do vnitrozemí, měli s místními Němci dobré vztahy, žádná národnostní animozita mezi nimi, tak jak to máma alespoň coby dítě vnímala, nebyla, rodiny se spolu stýkaly, děti kamarádily apod. Pár německých obyvatel v městečku zůstalo i po válce a s mámou se k sobě i poté hlásili jako dřív. Z pohledu obyčejných lidí nebyl důvod k vzájemné nenávisti, velká politika a velká historie a běžný život se zkrátka vždy nekryjí tak, jak si podle naučených schémat někdy myslíme, je to naštěstí mnohem pestřejší...
07.09.2020 17:48:31 | Amonasr
Zdravím Tě, Josefe,
na Jesenicko, s odmlkami, jezdím také cca 40 let. Ať už to byly letní tábory, zimní lyžařský výcvik.
Kupříkladu Karlov a Malá Morávka, zde byly desítky podnikových chat, spíše stovky.
Jinak děkuji za reakci.
Hlučínsko po staletí bylo Německé. Nedávno jsem četl článek že uplynulo sto let, od politiky a vojáky nadefinovaného připojení k Československu.
Jenže po pár letech se znovu dostalo zpátky Němcům (před druhou světovou válkou)
Je to na dlouhé bádání.
každého člověka poznamenaly vztahy posledního století tu nepatrně, či dost zásadním způsobem.
Měj se krásně, Josefe!
Marty Troppau
07.09.2020 17:57:08 | kudlankaW
V tom textu je zakódován celý obsah pravdivě prožitého života. Do těch neobydlených hraničních území byly pozváni /němci/, zabrali volné pozemky a tvrdě pracovali v mnoha generacích ve zdánlivě málo pohostinných lokalitách. A grunt se jim zažral hluboko pod kůži. Ten, kdo alespoň v mládí k tomuto načichne, vrátí se a nikdy už neopustí "své já". Není to o vlastnictví, je to kořenech rodu, svém lidství, stanovené filozofii životních hodnot a rodových vazbách.
Vykořeněnost a bezcílnost lidí v městských aglomeracích je doslova duchovní mor betonových panelových hrůz a nocleháren. A tak lidé hledají adrenalinové náhražky. Nejedou si o dovolené odpočinout, přemýšlet a tužit rodinné vazby. Jedou šílet, užít si za každou cenu a rozfofrovat co se dá.
Koupit si chalupu kdekoli neznamená koupit i sociální vazby. K tomu je potřeba na té půdě žít. Žít s ní a tvořit.
06.09.2020 11:32:41 | Lesan
Ano, gros z Tvého výboru úvah na toto téma i historických faktů je mi bytostně blízkých a v mnoha ohledech se s nimi ztotožním.
Já naopak v posledních letech čím dál častěji vyhledávám Jesenicko pro až magickou dravost, podprahvý útlak poddaných pár stolení nazpátek, bohabojnost některých lidí. Díky za návštěvu i opravdovost, naléhavost Tvých sdělení. Stará duše, Marty Kudlák
06.09.2020 17:13:47 | kudlankaW
Genius loci zdá se to všechno nějak "podělal", inu mladí si patrně v městském bytě polepšili, dostat chalupu s takovým duchem místa by byl patrně danajský dar.
05.09.2020 20:39:20 | Vivien
Vivi, pod Tvá slova bych se mohl podepsat.
Pokud nebudeš nic namítat...
Smím?
:)
05.09.2020 20:45:16 | kudlankaW
No zajisté, a možná pod pokračování příběhu, už dle tvé vlastní režie, bych se zas podepsala já, mám pro tvé psaní slabost Márty :-)
05.09.2020 20:51:27 | Vivien
Ach, Vivi, snad nemůže být pro psaní chtivého muže většího vyznamenání! Děkuji zdvořile, sportovně založená bytosti...A pokračování k Jesenicku? A vlastně ještě jednu mám z vlaku ze včerejšího dne :D
05.09.2020 20:54:31 | kudlankaW