Lačho díves a hlavně bez respirátorů

Skrz atmosféru zvolna sílící slunce servíruje esenci jara

Vstupuje do myslí lidí

Klame jako kouzelník při velkolepé show

Teploty nebojácně stoupají k těm letním

Odhaduji pohledem letmým

Rachitická dívka v kanárkově žlutém plášti jde od řeky k labyrintu barevných fasád s desítkami tisíc oken

Její posun vymezují obrubníky autopilot chůze trpělivě kopíruje - je ve vleku kachliček kladených s vysokou přesností

jako tepny uložené mezi úpony svaly orgány

Pochozí prostor k tomu vyhrazený pohodlně pojme dvojici proti sobě jdoucích lidí

Pokud by byli jako tenká dívka možná by se mohli minout i tři lidé asijského vzrůstu i figur

Teď ale vně panelové zástavby teatrálně velkopansky je v posunu po dlaždicích bizarní čtveřice kulovitých lidí s kořeny buďto v Rumunsku anebo v Indii.

Alespoň to tato donedávna ještě minorita o svém původu a příchodu do Evropy nesčetněkrát tvrdila

Ti čtyři vykrmenými těly kymácejí jako ručička metronomu nastavená nebeským hráčem do mezních poloh

Jsou jako tučňáci v bundách Michelin

Jako živoucí provedení Matrjošek

A proti nim jde vychrtlá blond dvacítka ve žlutém svrchníku z nepromokavého materiálu

Snědí se roztahují po celé šíři chodníku

Jsou čtyři v převaze

Co proti nim zmůže bílá gádžovka – bílá „ČAJE“

Ustoupí dívce aby mohla projít

Pár desítek kroků do střetu

Romové mají rozepnuté bundy ruce v kapsách a paže oddalují od svých objemných trupů

Nemají na tváři roušku ani jeden z nich a nahlas na sebe pokřikují

Žlutě oděná „ČAJE“ semkne už tak úzká ramena před hrudní košík a ještě naposled zkontroluje těsnost svého respirátoru FFP 3 v okolí nosu

A raději vstoupí na trávník ve snaze se vyhnout čtyřem Matrjoškám které o sobě dávají nevybíravě vědět

Hrdě dávají ve známost že vyšlo slunce a oni společně s ním vtrhli do ulic města

„Lačho ďives!“