Podmíněný reflex

Pamatuji si jak dlouho jsem si představoval scénu  v níž při dosažení své plnoletosti budu moci hrdě i pln očekávání vstoupit do svůdně nasvícené atmosféry nedalekého baru.

Zde jsem zamýšlel hbitě vytasit občanský průkaz ještě předtím nežli se barman  dotáže na můj věk 

Trvalo to asi pouhý týden kdy jsem vedle objednaného nápoje a popelníku s doutnající cigaretou nechal volně ležet rudý občanský průkaz

To na znamení připravenosti k pohotové reakci přímo úměrné vyzvání k legitimování od příslušníka SNB v uniformě anebo zákeřněji oděného v civilu

Podobný typ odkládání předmětů který měl demonstrovat měřítko úspěchu či rovnou prestiže byl zaznamenávám ve druhé polovině devadesátek.

Ano ten kdo odložil mobilní přístroj na stůl v pohraničí byl téměř uctíván.

Spíše si to majitel onoho přístroje přál.

Pokládat mobil na stůl či občanský průkaz je pokládáno za hrubé porušení etikety

Ale mé vryté obavy z kontrol nevymizely ani po desítkách let

Na stůl bych v souladu se zásadami Špačka nedával nic.

A přeci podmíněný reflex mě nutí i v současnosti dát s uzarděním jistý list papíru na restaurační stůl

Lépe řečeno ještě před příchodem výčepního na zahrádku v těsném sousedství nálevny

Tímto papírem není ten lakmusový

I když obrazně řečeno - mohl by být - sloužit kupříkladu k posouzení nálady ve společnosti

Tentokrát jde také o výsledek

O resumé z PCR testu