Je po vánocích, svátku obžerství a nekontrolovaného lenošení u té prokleté bedny s názvem televize.
No a jako naschvál umocněno tím, že zaměstnavatel nás nechává ještě 3 týdny doma.
Dáme sraz? No jasně.
Co to znamená? Pochopitelně jídlo v restauraci proložené několika svařáky!
Co předsevzetí do nového roku?
No co z celkové vzdálenosti od místa bydliště do cíle to je zhruba 12 km.
Půlku v rámci cvičení dám po svých, ne?
Mám od Ježíška nové chytré hodinky, které mou snahu určitě ocení.
Je leden, takže rukavice, nákrčník, čepice a do uši nová bezdrátová sluchátka, ano taky Ježíšek.
Nebudu lhát je to maniak na elektro už 21 let co ho znám.
Hudba rázně do kroku a můžeme vyrazit.
Po půl kilometru sundávám rukavice, po kilometru nákrčník a po dalším i čepici, se sluchátky v uších.
Kontroluji můj vzhled v mobilu, červené tváře a vlasy jak kdybych právě opustila parní lázně.....
Ale jsem v cíli, na hodinkách přes 5,5 kilometrů a spáleno 170 kcal. To je tak akorát na ten svařák.
Na chodníku míjím asi osmileté děvčata v družném rozhovoru, jak jedna druhé vysvětluje, že nejdůležitější je
za prvé jak mluvíš, za druhé jak se oblékáš, ale nejdůležitější je hlavně jaký máš ksicht.
Takže vše je ztraceno. Plastiku v mém předsevzetí na tento rok opravdu nemám.