Zázrak!

A stal se zázrak! Oslavujme jej, veselme se a velebme Krista, Aláha či jinou záminku k žití beze hříchu. Světlo našeho krásného světa spatřili dvě kukadla, nevěříce se koukajíc kolem sebe. Dětský pláč se rozléhá porodnicí a všichni včetně porodní bábi a několika sestřiček se raduje. Ano, je to tak, narodil se další malý občánek. Do našeho světa vstupuje pln ještě neodhalených ideálů. Jedinou obranou v tuto chvíli je mu pronikavý pláč, kterým si vynucuje pozornost a upozorňuje na svou do nebe bijící bezbrannost. Dojatá maminka se na něj dívá vyčerpaným leč zamilovaným pohledem. Dívá se na dokonalého tvora, na kterého by byl hrdý každý farář po celém světě, dívá se na tvora alespoň pro tuto chvíli naprosto bezhříšného. Od této chvíle se na něj hříchy už budou jen a jen lepit, Aničku na pískovišti okrade o lopatku, Honzíka ve škole praští flétnou, avšak to je hudba daleké budoucnosti. V tuto chvíli, ležíc vedle hrdé a pomalu usínajíc maminky je to nepopsaná knížka, která do života vstupuje bez jakýkoliv závazků, beze jakýkoliv chyb, za které by se musel zodpovídat, bez jediné kaňky v jeho životopise. Vykračuje bez jakéhokoliv závaží vstříc optimisticky sluncem prozářené budoucnosti
Ach, co jsem to napsal? Ale sakra…zase jsem vám lhal, rozhlížejíc se kolem jsem si uvědomil tu nemilou skutečnost, vždyť se narodil v České republice! Můj pohled sklouzl na sklo obrazovky ze které se na mě usmívá mohutná hlava Paroubkova a mává mi. Štěstí, že v porodnici nemají televizi, jinak by se čerstvě narozené děťátko dalo opět do hlasitého pláče. Bohužel tomu ale neunikne, na dveře porodnice ťuká finanční úředník, vstupuje do sálu a zastavuje se až před postelí s dítětem. Omluvným hlasem říká:“promiňte, ale dříve jsem to nestihl“, dítě se na něj tázavým pohledem podívá a zamrká. Úředník se usměje a spustí svou nacvičenou řeč: „Vítám vás bezejmenný občánku číslo 4564, váš dluh činí k dnešnímu dni 85 651 Kč. Naschle.“ Otočí se a vykročí k další postýlce. A je to tu, dokonalý obraz našeho malého zázraku se rozplynul. Není tak bezúhonný, jak by se mohlo nezaujatému pozorovateli zdát, alespoň v této zemi ne. Již teď, 6 minut po porodu, se topí v dluzích, div že na něj neposlali exekutora. Dítě netušíc, co si počít s nově nabytým dědictvím, se alespoň protestně rozbrečí. Máš smůlu maličký, narodil ses na špatném místě ve špatný čas.
No to snad ne…já vám zase lžu! Dávám si proto omluvnou facku a pokračuji ve psaní. Jaká pak smůla, ptám se sám sebe. Je to jinak, ba přímo naopak! Dítě postihlo ohromné štěstí, kdyby se narodilo byť jen příští rok, už by dlužilo rovných 90 000 tisíc Kč, kdyby se to stalo za 5 let, byl by dlužil už 115 000 korun. Díky tomuto ohromnému požehnání si může za pár desítek let, až z něj bude veliký, dluh poctivě splácející občan, alespoň říct, že si ty peníze náležitě užil. Takže maličký, ukonči protestní brek! A usmívej se! Máš štěstí, protože ode dneška dále to bude už jen horší!