Nostalgie po zašlých časech
Nostalgie po zašlých časech
Anotace: Doba se změnila, jenže s režimem se nemění člověk.
Ač sekretářky v neproduktivnějším věku, neustále rosteme. Odborně. Plná vytíženost v pracovní době a mimopracovní studium nám to plně umožňují. Po večerech zápasíme s cizími jazyky, by i s počítači jsme se již sžily do té míry, že nás snad i trochu respektují. Jeden na sobě neustále pracuje – přes den i večer. Je to povznášející pocit.
Občas ale v našinci něco hlodá. Třeba tuhle manželka jednoho z majitelů firmy – ta pracuje asi tolik, jako my za komunismu. To si taky úřednice v pracovní době chodila po nákupech, vařila kafíčko, besedovala s kamarádkou a domů odcházela, jakmile „padla“. Pro děti školou povinné si navíc odnášela „vyšetřená“ pravítka a tužky. Kradli všichni a nikde nic nechybělo.
Teda fakt – na děti bývalo tenkrát víc času. A člověk přicházel do rodiny ze zaměstnání odpočatý. Mzda byla nižší, to je pravda. Ty velké krádeže a velké křivdy – to člověka někdy hnětlo. Obzvlášť, když se na ně vztahovala tzv. „služební mlčenlivost“. Vládní úředníci dostávali lacino prvotřídního stavebního dřeva kolik jen chtěli. Paní, která přišla při živelné pohromě o střechu a prosila o legální prodej nové, bylo zaveleno vyhodit. Odmítla-li sekretářka vyhození realizovat, byla sama odvelena na jiné, horší pracoviště.
Ono je tak trochu komické, že některé vlastnosti našich nových šéfů zůstávají stejné. Pořád jsou to ti v tomhle hodní, v onom zase přísní nadřízení. My, podřízení, získáváme stále větší svobodu stále důkladnějším poznáváním nutnosti poněkud jiného nasměrování jejich vlídnosti i jejich přísnosti.
Někdy se totiž chce brečet. Jste v práci už dvakrát po sobě do pozdního večera a ten třetí den musíte nutně k dítěti. Jeden z majitelů firmy vám však oznámí, že i dnes je třeba zůstat na pracovišti déle. Ještě se vám dostane upozornění: „To musíte hlásit dopředu, že se dnes nemůžete zdržet.“ A člověk se ani nezmůže na protest, že mu rovněž nebylo o prodloužené pracovní směně nic hlášeno.
Doba se změnila, jenže s režimem se nemění člověk. A co vy, milé čtenářky? Budu ráda, podělíte-li se i vy s vašimi názory na toto téma.
Komentáře (10)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Vše je v lidech, je docela jedno jaká je doba, lidé dělají dějiny, né doby. Stejně dík, a piš, to umíš hezky.
15.05.2007 08:29:00 | stryc
Skoro sem chtěl jásat - vobčas v člověku něco hlodá - ale pak sem si řek, že zas tak skvělý to neni. Sou lidi, který dycky budou padat na hubu (sorry ale tak to je) a sopu lidi, který se dycky budou flákat. Některý ty co se flákali za bolševiků si nakradli a flákaj se dál, ty co si nenakradli a flákaj se sou pod mostem. a většina z nás se klepe vo místa a přemejšlí, jak zaplatit činži. Jenže to některejm nebrání v tom, aby seděli u PCčka a drásali hovadiny na liter - třeba v pracovní době. A pak brečej, a sou uštvaný... Tedy - já nevim, nemyslim to osobně, ale některý takový znam... Takže bych tohle dílo zas tak nevopěvoval...
12.04.2007 00:16:00 | hlodavec
Máte bohužel pravdu. Z podobného vztahu (s vrcholovým podnikatelem) jsem raději utekla do prostého života. Věnuji se cca 9 hod. zaměstání. Potom dětem, psovi, trochu jazykům, čtení a tak trošinku i psaní. Zpět bych nešla ani za nic. Život mi nic nevrátí! Ještě teď - osloví-li mne nějaký muž-podnikatel - reaguji na první nadšené pindy "o novém podnikatelském záměru" dost nedůtklivě. Souhlasím, že tito lidé jsou nesmírně užiteční, ale nejsem schopna tolerovat skutečnost, že se každý hovor stočí na podnikání! Jinak Vám přeji mnoho úspěchů a hlavně podporu Vašich nejbližších! Bez podpory a spravedlivého rozdělení rolí to v takovém kolotoči nejde. Děkuji Vám za Váš názor! J.
11.04.2007 13:08:00 | Juhunka
Ráda se podělím, milá pisatelko:
Jsem podnikatelka,
pracuju 16 hodin denně,
konkurenční boj je drsný,
děti jsem ještě nestihla,
peníze, které vydělám, jdou zase do firmy,
nejezdím drahým autem, ani nemám vilu,
platím daně a snažím se o krásnější místo pro život, pro nás všechny...
---------
A neměnila bych...
11.04.2007 12:12:00 | Hannazka
Souhlasím, že fejeton je jednostranný. Kdysi jsem s ním chtěla potěšit kolegyně jedné nejmenované firmy. Líbil se natolik, že mne přesvědčily, aby jej dala k dispozici časopisu Sekretářská praxe. Nicméně zapůsobila osudová náhoda. Na téže straně propagovala stejná firma svůj produkt, takže kritika se dostala na to nejsprávnější místo... Je jasné, že jsem byla nucena změnit působiště. Tzv. přes "hubu" jsem dostávala i za minulého režimu. Jako dcera profesorky, která odmítla podepsat souhlas se vstupem sovětských vojsk na naše území, jsem samozřejmě na žurnalistiku nemohla. Alespoň jsem tedy přepisovala zakázané knihy a přefocovala tehdejší Lidové noviny. Nyní pracuji na vyšším státním úřadě a potkávám každý den modrá, zelená i oranžová prasátka. Jsou mezi nimi lidé dobří i špatní. Spisovatel G. Orwell nemohl tušit, jak se lidská společnost bude vyvíjet dál. Jeho dílo však pro mne bude vždy nadčasové - a to i za předpokladu, že prasátka jdou doprava...
10.04.2007 13:42:00 | Juhunka
Fejetonu nemůžu nic vyčíst. Myslím si, že je napsaný dobře.
Chceš diskuzi na téma:
Myslím,že vidíš svět jednostranně. Byly a jsou i jiné profese.
I mě se zdá, že lidé jsou stále stejní. Někteří mají chuť se brát za svá práva, a občas za to i dostanou od života přes hubu, někdo ze strachu, aby tak nedopadl, drží hubu a krok.
10.04.2007 12:52:00 | retrivr
...abych se nikoho nedotkla,možná, že úřednice za minulého režimu přišla domů odpočatá.Byly i jiné profese.Všeobecně se vědělo, že žena socialismu je:
uštvaná...neupravená.Je to citlivé téma.Každá doba má své.To všichni víme.S čím rozhodně mohu souhlasit, že člověk je takový jaký je, a na režimu nezáleží.
08.04.2007 09:28:00 | Lota
Fejeton se mi nelíbí. Je příliš jednostranný.
Nebylo to všechno tak.Byli i poctiví lidé, poctivě pracovali a z dobou zůstali stejní.A co se děje nyní?
Na to by nestačilo v komentáři místo.
05.04.2007 08:47:00 | s.e.n