Procesí černého srdce

Posloucháš Black Heart procession 

vzpomínáš na Besedu 

Vzpomínáš na Apačku kterou jsi nepoznal

jen z textů nebo z přílivu odkazů cen a vyprávĕní 

 

vzpomínáš na ty krásné mladé oduševnĕlé tváře 

unylé cesty do spacáku a buzení blízko kukuřičného pole

kdy v závĕru koncertu říkáš té nádherné modrooké dívce 

s barvou pigmentu ,,chtěl jsem ti jen říct, že jsi krásná.''

 

je v tom spoustu krásných hřejivých vzpomínek 

i vnitřních bojů sevření úzkosti a překonávání sebe sama 

vykročení snaha o spojení se s lidmi s lidskou řečí 

s lidskou hudebností umění a schopnostmi 

 

a tak cestujeme ve vzpomínkách zpět v čase

a hledáme procesí černého srdce

nevíme jak funguje láska mezi lidmi atomy a bytostmi 

citíme ji ve vzácných chvílích v tichu a rozpuku 

 

v inspiraci přeješ kamarádce na přání ,,všeprostupující doteky celestiální blaženosti'', vše pomíjí, 

život, poezie, čas, hudba, jako by měli schopnosti zůstat, 

ve stvoření; V noci kdy vládne ono hudební procesí, 

vzpomínám na Apačku, na ten sestup, na to co inspirovalo moji cestu, 

 

Ti lidé tam, Max, Michal, Darja, Dominik, Anna, Kamila,

backxwash, členové Pva, lidi z Besedy, Heartnoize, komunita,

prostě hlasy a ruce a mozky a mysli kulturní práce a osvěty, 

jako bych k nim patřil a teď sním o čemsi do noci, 

 

jen se svými slovy, už vyprázdnĕnými, už v úzkosti,

píseň dohrává poslední tóny, hlas se opakuje, verše interagují s hudbou, smyčka se cyklí a atrofuje ane chybí láska,

její absence se zdrojem bloumání na smyslem existence, 

 

dech je stavidlem nalodĕním na vlny vlny vlny vlny

jsi plný nekonečný hledáš inspirací rozpouštíš se

plýtváš slova a ona se roztékájí miluješ slova 

ale je to jen pocit ukrájení si pocitu insomnie nemůžeš usnout vrátil ses k alkoholu naturalnímu vínu k pocitům že tě sužují 

sami plíce a játra křičí že chtějí čisto 

barvy otravy v démantove noci obrazy špinavcův blues 

blues blues ---