Bike NIKE s(n)obcům

Letmo si při čištění zubů všimnu znatelného podhrdlí.

Vyhlíží jako přitěžující okolnost. Nelichotí, vytváří další z 

řady předsudků ( či rovnou odsudků).

Kvapně jsem mezi dlaněmi uchopil želvu a rychle pryč mimo

panelovou symetrii.

Prosmýkl jsem se mezi dvanáctiposchoďovými věžáky přešel 

méně frekventovanou silnici a za ni asi třicet kroků po mé pravici

lákalo přítmí pěti čtyřmetrových borovic i dvé laviček.

Ovšem lákalo to výlučně zdejších poměrů nezmalé.

Totiž tento borový zaváněl háj (vzdálen slavného díla páně Máchově)

tento hájek opravdu zaváněl vším - jen ne borovicí.

Den co den mají ostří hoši pod borovicemi zaparkované dvoukolové vozíky naložené 

vybraným materiálem z kontejnerů nebo prostor vedle nich.

 

S želvou v dlaních, rozpohybovaným podhrdlim nabral jsem ostře kurz doleva mimo nebezpečí mužů bez střechy nad hlavou zato však s trojkou promilí v žilách.

 

Blížila se jedenáctá nedělní dopolední a až netypický sváteční klid rozťala asi šestice 

sebestředných chvástajících se cyklistů v neoprenech.

Kazdy z nich s postavou Adonise dobrý metr devadesát, na drahých kolech v rozkrocich s hrozivě vyhlížejícími boulemi.

Tito sebevědomí borci kypící zdravím i jměním projížděli kolem mě ale neustále se otáčeli zpět do míst kde byl borový hájek s drsnými muži bez domova.

Pak jeden přes druhého cyklisté pohrdavě začali křičet:

" Ty vole, viděl jsi ty chlapy pod borovicema? "

"Jo viděl "

 

"Kámo - tak budeme vypadat za dvacet roků, sedět ve stínu popíjet lahváče a vzpomínat na život"

 

Jako odulý omrzlý pozorovatel z generace 50 + s podprůměrným platem i sebehodnocením  u nohy mající želvu, jsem si pod nosem udělal resumé na adresu pojízdných muskulatur

 

"Pánové, muži pod borovicemi jsou mladší než Vy a ne každý může mít mega na účtě voňavou mladou partnerku a dům snů"

 

Inu sytý potravinových dopňků - saturovanému člověku paštikami z drůhežího separátu obvykle nevěří