Ještě střípek z povodní

Stává před kolonialem desítky let

Majitelé kvelbu se již několikrát změnili ale on jako by byl sochou

Den co den namísto pracovních směn koná dělené směny totiž 

rozuměj - od sedmi ráno do přibližně jedenácti vypije před krámkem

tři až čtyři piva a odpolední šichtu od čtrnácti do osmnácti učiní to samé.

Stoji - li tam s prvním pivem pak naprosto zpříma a zaujatě. 

S přibývajicicím časem a vyšším číslem požitých piv už láhev tak často křečovitě 

netřímá ale oporu nachází na mřížoví oken útulné (nyní vietnamské) prodejny.

 

Také dnes tam stojí 

Je krátce po deváté a zatímco já už po včerejší dvanactihodinové směně jsem ráno udělal 

malý nákup i uvařil oběd on zdá se urazil přibližně tři piva.

 

Nyní k historce ze které mě mrazí.

 

Asi dva dny po katastrofálních povodních kdy občané paneláků pozvolna vyklizeli sklepní boxy od bahna někteří žel i byty tak přičinliví Vietnamci už měli zčásti otevřený krámek.

Dva dny a dvě noci za pomocí elektrocentrály i vapek umývali nealko nápoje ale láhve i s pivy zkrátka vše co se jevilo omyvatelným.

Nu a kdo myslíte že se objevil jako první nedočkavý zákazník?

 

Nu ano muž v blednoucí kdysi tmavě modré bundě a hnědých manšestrových kalhotách do zvonu.

Spokojeně naprosto uvolněně si otevřel své první po povodňové pivo a sledoval ubožáky z přilehlých paneláků od bahna ( mě supícího zavalitého nevyjímaje).

 

Pak nastal pro mne tak pozoruhodný okamžik.

 

Urostlý asi dva metry sportovně oblečený muž jedoucí na kole pohlédl na muže se sivym mikádem s láhvi piva v ruce - lehce poodjel a pak zvrátil hlavu a spustil huronským řevem na štamgasta toto:

 

"Kurva zahoď to pivo neflákej se seber se a hned půjdeš se mnou dám ti lopatu a budeš tvrdě makat! Od revoluce vegetiš z našich daní tak jednou si ty prachy můžeš zasloužit!"

 

Předpokládám že štamgast si pod plnovousem zadrmolil že už ani u krámku není klid ani tak docela bezpečno...

 

co dodat?