Předsevzetí x realita

Každý rok je to to samé, je 31. prosince – půlnoc, začíná další nový rok. Přichází ohňostroj a všichni si vzájemně přejeme vše jen to nej a nej. Spousta z nás si do nového roku dává předsevzetí. Ale proč to vlastně děláme? Není to tak trochu nesmysl? Zajímalo by mě, kdo z nás je dodržuje.
Netvrdím, že bych byla nějaká výjimka. Naopak. V zoufalé naději, že letos už konečně dodržím vše, co jsem si slíbila, si dávám asi už tak 4 roky stejná předsevzetí: budu hodnější a milejší ke všem blízkým a kamarádům, zhubnu, omezím kouření a hlavně – to nejdůležitější – už nikdy nenechám nic na poslední chvíli.
A jak to nakonec vždycky dopadne? Tak, jak se dá předpokládat. Hned 1. ledna, když se probudím tak ve dvě odpoledne, okamžitě zaútočím na ledničku, vezmu ven psa a zapálím si cigaretku. Když příjdu domu, uvědomím si, že přesně takhle jsem to nechtěla, tak začnu být protivná a pak kvůli sebemenší maličkosti vyjedu na ségru nebo na bráchu. No nevadí, začnu zítra, pomyslím si. Opravdu? Ani náhodou, dnes je 14. ledna, nic se nezměnilo. A teď si vzpomínám: „Nemám náhodou zítra odevzdávat slohovou práci, na kterou jsem měla asi tak 3 týdny?“ Takhle je to u mě bohužel se vším. Seminární práce, na jejichž vypracování mám měsíc, dělám zpravidla 3 dny před odevzdáním. Souvislé příklady na účetnictví dělám do noci, den před odevzdáním. Úkoly z matematiky dělám zásadně ve škole. Abych se naučila na písemku z němčiny vstávám ještě týž den v půl páté ráno. A takhle bych mohla ještě dlouho pokračovat. Ach jo! Opravdu s tím budu muset něco dělat. Příště už opravdu začnu včas! Nepíšeme zítra pololetní kompozici z němčiny!? Teď v noci se už asi jen těžko něco naučím, ale příště už se to opravdu nebude opakovat.
Obávám se, že mám na výběr pouze ze dvou možností. První řešení je, že se naučím žít s tím, že nikdy nebudu vypadat jako modelka, kouřím jako fabrika a jsem protivná „bordelářka“. Druhá možnost je, že příští rok si dám k tomu všemu ještě jedno nové předsevzetí – dodržím svá předsevzetí.