Fórum

» Odpovědět «Robin Marnolli (05.05.2014 08:02:34)

V podstatě si pokládám podobnou otázku, co ty...ale částečně si odpovídám tím, že v dnešním uhnutém světě, kde jsou u mladých populární romantické horory o upírech a pod., bude asi tvorba o smrti pokus o to popsat něco co podvědomě přitahuje a někdy zase jako nejvýraznější kontrast pro bolest...

» Odpovědět «ewon (05.05.2014 10:09:43)

asi těžko zobecňovat... Čet jsem pravděpodobně obě ty básně. A těžko z nich něco soudit. Jedna na mě působila spíš jako módní a druhá spíš jako úvahová. Čekal bych, že lidem depresivním se téma smrti příliš nevyhýbá. Dále na ČRO řešej Shakespeara, neřešil prakticky něco podobného Hamlet?
Často ale může jít o různá témata související se smrtí: někdy jde o myšlenky na sebevraždu, někdy jde jen o prosté uvědomnění si smrti jako základního kamene života, někdy jde o smrt někoho blízkého, někdy až o jakýsi filozofický přesah, někdy v tom může být až skutečně cosi patologického.

Pokud jsi psal víc o životě, tak si prostě můžeš gratulovat k optimismu, který někteřá jiní lidé tolik nemají.

Ještě bych řek, že téma smrti je sice základní a zásadní, ale poměrně rychle se vyčerpá... :) Teda krom Krchovského. :)

» Odpovědět «ewon (05.05.2014 10:12:24)

trochu odbočuju, mě třeba překvapilo, jak často se mi v písních objevuje vražda- možná jde o určitý druh mojí fixace- a někdy si toho všimnu hned a někdy až po čase (když jde o angličtinu).

» Odpovědět «CoT (05.05.2014 12:20:34)

Smrt je téma mladých, život téma umírajících? Možná. Psát o smrti bylo, je a bude módní. Stejně bude vždy jen na čtenářích, v čem si libují. Jestli v plochém pozérství, nebo ve skutečných zážitcích. Neřešil bych blbosti, aravaro.)

» Odpovědět «milk-fed gimp (05.05.2014 18:14:23)

Nemůžeš srovnávat svoje zkušenosti s ostatníma. Přijde mi arogantní rozhodovat, nedej bože jen na základě věku (protože vůl je volem doživotně), kdo by o čem a jak měl psát. Ten, kdo něco ví, mlčí. Ostatní poučují.
Já teď sice taky poučuju, ale netvrdím, že jsem moudrý nebo, že něco vím.

» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (05.05.2014 20:35:29)

já myslím, že téma smrti přitahuje všechny generace stejně, jen u mladých to působí větším kontrastem k jejich věku...smrt není jen pojem - smrt je výzvou, kterou je potřeba myšlenkově osahat a vnitřně zpracovat. A možná, že když pochopíme význam smrti ze strany, kde ji znají pouze mrtví, tak pochopíme i smysl života. To je, podle mne, cíl všeho umění, vší lidské snahy...bohužel jsme se na tomhle úseku dostali o žalostný kousíček dál, vlastně nikam...

» Odpovědět «Morýš (06.05.2014 20:27:24)

říkám si tak něco co by bylo aktuální. název by mohl být např. Proboha, proč teď! Proč ne před pěti lety?!

» Odpovědět «Wolf-man Darel (07.05.2014 14:10:45)

Jako tvor, který tvoří takto laděnou tvorbu a zatím se ještě může nazývat náctiletým, bych se rád vyjádřil osobním a velmi subjektivním náhledem. Očekávám veliké množství názorů, které můj příběh budou shazovat, ale nevadí.

Od útlého věku má rodina nebyla stabilní, ve škole jsem byl šikanován, pak se rodiče rozváděli, mnoho neúspěšných vztahů. Zde se objevily první náznaky nefunkční psychiky, protože jsem se začal poškozovat a přemýšlet nad smrtí. Následovalo odloučení od jakékoliv společnosti či kamarádské party. Později jsem zjistil, že je má "orientace" na pomezí (bisexualita), což ještě více prohloubilo propast mezi mnou na jedné straně a rodičema a společností na straně druhé. Nedávno mi začaly chodit i výhružné zprávy, že mě zmlátí případně zabijí. Nyní je má psychika na velmi špatné cestě, ale díky mé lásce se pomali ale jistě zaceluji.

» Odpovědět «Já Esther Ruth (09.05.2014 04:19:43)

já upřímně nevím, jeslti píšu o smrti, ale mladá jsem... takže můj názor:

možná mě nezajímá ani tak moc smrt, ale spíš umírání, odcházení, uvadání a jak se s tím vším vypořádat. když vám umírá blízký, tyhle otázky si prostě klást budete, to nemusím nikomu asi říkat. třeba mně smrt prostupuje celý život, od útlého věku mi někdo jednou za čas umírá. sice už nežijeme v době, kdy umírající máme doma a opečováváme (ačkoliv se takoví najdou, já a má rodina mezi nimi a jsem za to ráda) téměř až do jejich poslední chvíle. smrt tady je a bude a její přítomnost v literatuře může mít různé podoby, pochopitelně, od kýče třeba s upíry, vlkodlaky apod. až po nějakou zajímavou sebereflexi... dál je tu smt jako symbol pro nějaký významný konec.

» Odpovědět «WhiteSkull (11.06.2014 17:27:22)

...mladí k tomu smrtícímu psaní mají blíže...páč nemají odžito ...přijde mi to mormální ...

» Odpovědět «Tina (16.06.2014 20:33:10)

Já ti nevím... Někdo to zažil ve svém okolí, mezi blízkými. Někomu je tak na nic, že s tím koketuje a upřímně, není lepší to napsat, než udělat?
Co se týče toho, co píšu já, hlavní postavy jsou vydeptaný a jediný východisko je smrt, nebo utíkají před čímsi a srazí je auto - blbá náhoda, zdají se jim sny (na jednu stranu komu někdy ne), že je něco hodí, žere nebo zabíjí...
Myslím, že odnepaměti byla (a je) smrt něčím magickým, nevysvětlitelným a tajemným. S nadsázkou bych řekla, že o tom "psali" už když honili mamuty.
Smrt a láska jsou dvě univerzální a nesmrtelný témata a pokud se spojí... To už ani nemá cenu něco říkat ;)

» Odpovědět «Weylin (26.06.2014 08:01:32)

Záleží jak se kdo na smrt dívá-pro mě je smrt součást života,ne jeho opak. Opak smrti je narození. Tak že zabývat se životem znamená zabývat se i smrtí,ale koho zajímá smrt opravdu-ne jen jako strach z nebytí? Co je smrt,a co je život?

» Odpovědět «Jan Urban (27.12.2014 22:12:23)

Smrt přitahuje všechny generace a všechny lidi. Když se koukneme do historie, tak uvidíme, jak si v ní lidstvo vyloženě rochní. To nedokáže žádné hovado Bohem stvořené. Jenom se podívejme na rozličné tresty smrti, na soudce, kteří dokážou vymyslet a odsoudit. A davy přihlížejí a chrochtají blahem, že mohou smrt vidět na vlastní oči, kde to nejde, tak o ní číst, nechat si vyprávět, sledovat reportáže. Média ji uvádí v přímém přenosu, vydělává to prachy. A my jí ochotně financujeme, pomlaskáváme blahem a potom farizejsky odsoudíne bulvár. Potom se nedivme básníkům.

» Odpovědět «koza rohata (27.12.2014 23:26:36)

Z mé vlastní zkušenosti (je mi 40) musím říct, že mě čím dál více fascinuje život. Ve věku básnířek, které zmiňuješ, to však byla právě smrt, kterou jsem se hluboce zabývala. Ne, že bych na ni nemyslela stále, ale v té době to bylo kvalitativně něco úplně jiného. Fascinovalo mě vše plné zmaru, prokletí básníci, samozřejmě, zhudebňovala jsem je. Moje vlastní tvorba z té doby byla také plná zmaru, vnitřní rozervanosti, představ zničení... četla jsem knihy plné utrpení. Něco bude, co ten věk s tímhle prožitkem spojuje. Literatura žánru detopie také zajímá především tuto věkovou skupinu. Člověk prožije tohle období temnoty, aby se začal znovu pídit po životě a naději. Neříkám, že to tak musí mít každý, asi se podobný proces v člověku může odehrát různými způsoby, které si na první pohled nemusí být podobné. Ale nemusí to znamenat tragédii, dekadenci. Z popela smrti vzlétne fénix naděje :)

» Odpovědět «Amelie M. (30.12.2014 22:16:05)

myslím, že o těžkých věcech se píše tak nějak snadněji.. tak proto..

» Odpovědět «Tichá meluzína (31.12.2014 17:41:34)

Mě se tu líbí Weylinova poznámka. Je pravda, že jsem si sama prošla obdobím, kdy jsem v ní hledala východisko z tíživé situace a „pokusila“ ji. Dnes jsem ráda, že můj pokus nevzala vážně, a vděčná, že jsem dík ní přišla na to, jak doopravdy moc ráda žiju. Bylo to právě v době toho adolescentního dospívání a při dnešním pohledu na tu moji věc, mám pocit, že v té době člověk vnímá dění dost jednostranně, vidí hlavně to špatné v čem se cachtá a nějak nevidí širší souvislosti a třeba i trochu toho dobrého. Dneska vím, že jsem byla i sobecká, protože jsem se zaměřila hlavně sama na sebe, na to jak bylo tehdy mě a nedomyslela, že někomu i ublížím, že v tom nejsem sama. Přesto jsem životu vděčná za tuhle lekci.