Fórum
Jak popsat ten pocit fascinace?
» Odpovědět «Isabella Monvoisin (23.02.2015 19:17:53)
Stalo se vám, že vás něco jakoby ne že nadchne, ale spíš fascinuje, i když to není úplně ten správný výraz pro ten pocit...takový okamžik, kdy někdo udělá něco (ne vždy vyloženě kladného), co ve vás vyvolá pozitivní, energii dobíjející emoci...a ne, není to pocit potěšení, radosti, nebo tak...já to neumím popsat. :-(
» Odpovědět «Ultimátní literát (23.02.2015 21:04:46)
Taková ta duševní epika monumentality okamžiku či díla?
» Odpovědět «MARKO (23.02.2015 21:10:06)
Dobíjející emoce jsou fajn. Horší jsou asi ty opačné.
Když v tom jedeš, určitě se nenudíš ...i bez farmak.
» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (23.02.2015 21:06:45)
Já takové momenty hledám...jsou ale netypické - nefascinují mě lidi, ale místa nebo okolnosti - třeba se zadívám na zem mezi stvoly trávy a najednou mne úplně pohltí pocit, že ve tveru těch stvolů je schované tajemství, které by potřebovalo vnitřní zrak, abych ho odhalil, že na mě ty stvoly mávají, že ví, co cítím a tuším...a tak se na to místo dívám a snažím se to pochopit - nejde to, ale je to dobrodružství, z kterého jsem u vytržení...
» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (23.02.2015 21:07:01)
nebo třeba přijdu na začátek velmi dlouhé rovné cesty a v dálce před sebou vidím jít člověka - je už malý a za chvíli mi zmizí z dohledu - zmocní se mne tak silný pocit uvědomění té dálky, kterou ten člověk už ušel, a která se teprve otevřela přede mnou, že cítím silné mrazivé vlny a jsem tím prostorovým intervalem a možností jeho překonání, probádání, prožití jeho atmosféry dokonale fascinovaný až bych křičel... stačí, když si takovou situaci představím na dlouhé, úzké lesní cestě, na jejíž druhý konec skoro nejde dohlédnout a mám ten samý pocit
» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (23.02.2015 21:11:51)
anebo jdu třeba po louce a za chvíli se ohlédnu a zjistím, že jsem ušel nepochopitelně dlouhý kus cesty - místo, odkud jsem vyšel, je mnohem dál, než by podle mých představ mělo být - to mne natolik zarazí, uchvátí, fascinuje, že se z toho míním uvnitř zbláznit, totálně mne to lapí do nepopsatelného pocitu, jako bych zahlédl něco, co nebudu nikdy moci nikomu sdělit
» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (23.02.2015 21:22:55)
a poslední věc - jednou jsem šel lesem, který výborně znám, a narazil jsem na místo, o kterém jsem nikdy neměl tušení, i když jsem jím prošel mockrát - bylo to jediné místo a jediná orientace pohledu, kdy jsem uviděl, že stromy tvoří asi šedesát metrů dlouhý rovný tunel, jako by je někdo sázel podél pravítka z obou jeho stran... uvědomění, že z jakéhokoliv jiného místa (krom opačného konce tunelu) nebo i v tom samém místě s pohledem na jinou stranu to není možné spatřit a mohl bych okolo tunelu chodit sto let, aniž bych o něm měl tušení - tohle uvědomění je absolutně fascinující, protože víš, že svět je jiný, než jaký se zdá všem ostatním lidem a ty máš důkaz z první ruky
» Odpovědět «Isabella Monvoisin (24.02.2015 08:31:09)
To jsou takové různé druhy údivu, fascinace, ale hezky popsané. Vnitřně bláznit...to je asi tak nejvýstižnější. :-D Okamžik vnitřního poblouznění.
» Odpovědět «bába čurchlastka a inkontinenční ucháč (24.02.2015 18:39:09)
Přesně tak! Vnitřní šílenství je nádherné! :-))
A svět je tak plný neuvěřitelných překvapení a krás!!
Mám několik míst, kam chodím občas postávat a jen tak se dívat. Vydržím tak hodiny a prožívám sny s otevřenýma očima - není totiž čas je uskutečňovat...ale to těšení se, že to jednou půjde je snad ještě sladší než to skutečně prožít.