Fórum

Co jsem chtěl říci..

» Odpovědět «Sid (08.11.2024 10:34:41)

Přátelé v písmu, kdysi, před velkou spoustou let jsem tady na Literu psával takové ty dlouhé, ukecané, zamillované básničky, pro svou první ženu, kteou jsem bezmezně miloval, tenkrát pod úplně jiným autorským jménem a schytával kritiku, že jsem strašně ukecaný.. Pak se mi rozpadlo první manželství a já si řekl, že než bych psal smutné a zklamané věci, nebudu radši psát vůbec nic. Teď jsem skoro 20 let se svou druhou ženou, co má pro literaturu velké pochopení (je to češtinářka, zamilovaná do své profese) a je mi občas velmi nelítostným kritikem. A tak jsem začal zase znova psát, ale už hledajíce to kouzlo minimalismu, o kterém vám občas písnu do komentářů a snažím se vybírat kousky a kterých si aspoň trochu myslím, že nejsou vyloženě blbé a o kterých se i má žena vyjádří ve smyslu: "jo, to by šlo". Jsem rád že jsem zase po letech zpět a nacházím zde opět přátele, co dokáží pohladit po duši stárnoucího chlapa a občas v mých myšlenkách zase oživit toho mladého bláznivého kluka, který tam někde uvnitř ještě stále je.. Moc vám za to děkuji.
A ještě jednou zopakuji svou větu: Pište o lásce, i kdyby to mělo být hloupé a naivní, protože píšete to, co cítíte a je úplně jedno, že to nemá vybroušený styl, je to od srdce a to se vždy pozná a já když čtu dílka vás mlaďochů, tak mě to hodí zpátky o těch pár desítek let a jsem, jak zpívá Vláďa Mišík, "zase tím malým klukem, co si rád hraje a co je s tebou"..
Jste moc fajn.
Sid.