Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jak se rodí Amazonky Publikoval(a): Fénix | Povídky » Ze života
Promiň, omlouvám se, nepochopila jsem Tvůj záměr tímto příběhem něco sdělit jedné osobě. Za sebe bych řekla, že ta osoba (matka, bratr, manžel), pokud by to četla, tak její vnímání nebude pozitivní. Dlouhé roky žije autorka příběhu vedle mě a pak mi souvislosti sděluje přes sociální server? A zrovna tak důsledky mého chování? Nenašla za celá léta způsob, jak se mnou o tom mluvit a raději to napíše do veřejného prostoru? Kde se ani nemám možnost k tomu vyjádřit? Ale spíš to číst nebude, zřejmě ta osoba nemá tolik empatie, abys měla potřebu s ní o tom mluvit, proč by si měla něco číst?
A ano, je to můj úhel pohledu, vychází z toho, čím jsem prošla já. Přeji i tobě mnoho zdaru.
Jak se rodí Amazonky Publikoval(a): Fénix | Povídky » Ze života
Ahoj, Tvůj příběh mě donutil založit si zde svůj účet, abych Ti mohla odpovědět. Připomíná mi sebe samu před mnoha lety. V jedné zásadní věci - měla jsem pocit, že mi celý svět ublížil. Hledala jsem spásu u psychologů, u vědmy, kartářky. Nakonec mi pomohla regresní terapie a rekonekce. Je třeba si uvědomit, že za náš život nemůže nikdo jiný, ale jen my sami. A třeba jen tím, jakými lidmi se obklopujeme. V tvém příběhu není ani trocha sebeuvědomění v tomto smyslu. Celá působí dojmem zahledění do sebe a až fatalistickým žehráním na to, jak ti ublížili všichni kolem tebe - matka, bratr, partneři. Ze své zkušenosti mohu říct, že lidi nejsou černí a bílí a protože nepíšeš, ani zmínku o své možné chybě, vystupuješ jako bílá v davu Černých, tuším, že máš ještě dlouhou cestu před sebou. Kdybys chtěla víc na toto téma, tak můžeš na vecnesmutna@email.cz