Hrátky

Relaxační

V rukách hrneček kávy s hustou pěnou,

 na talířku kopeček se zmrzlinou.

Omlouvám svědomí mlsné,

co s vanilkou si smlsne.

Otevřenými dveřmi znějí televize zvuky.

 Obrazů barevných míhají se shluky.

 Uspávají unavenou mysl,

v klidném spánku vidím smysl:))))

 

V tmavém lese s pohodou,

brouzdám bosou nohou.

A při cestě s komiksem

přemýšlím nad osobním dopisem.

Stěžuji si nad jablky,

co chutnají jako hrušky.

A po křesle ve vaně

vychovávám vorvaně.

 

Neodbytná žádost

Pošlete mi nějaká slov,

budu si hrát zas a znova.

Pomluvy rozvedu k dokonalosti,

budou nás z toho mrazit i kosti.

Ovzduší napjaté, když mi nic nedáte.

 

Iluze

Razítka v barvě,

písmenek blechy,

ze sluchátek bolí mě slechy.

Přemýšlím o louce s květinami,

když léto rozloučí se s námi.

V kurníku kohout kokrhá,

čeká, zda ho lasička roztrhá.

A zatím divoký pes,

vražedným tempem skáče přes pařez.

A kohout vydal poslední zvuk,

už neozývá se žádný hluk.

 

 

Prokletí dnešní doby

Větévka vánoční

manžel po noční.

Žehlička klouže po látky pruhu,

nákupy předcházíš dalšímu dluhu.

Ve džbánu pivečko, na stole kobliha,

a exekuce už tvrdě dolíhá.

 

Reklama

Farář káže v kostele,

slámu z vína nemele.

Oknem přilít míč,

dětem utekl z louky pryč.

Za nimi je vidět prase,

cocacolu pijí zase.

 

A teď trochu erotiky

Mladá paní s kabelkou

jde na oběd na Velkou.

Šperky chřestí,

pivo pění,

v dáli je zemětřesení.

Když tu kočku rychle sbalí,

do postele se na sex svalí.

Možná, když se opije,

tak budou i orgie.

 

Co dokáže alkohol?

Delirium tremens po víně,

petrklíč na louce se rozvine,

odkudpak se ta vůně line?

 

Hastrman sedí na vrbě u vody,

ke skoku hledá důvody.

Na poli sklizeň pomalá,

dívka si sukni (kalhotky) nechala.

 

A zoufale na proud hledí,

kachny na hladině sedí!

A hastrman se vrhá v skok,

na mně nezbyl už ani lok.

 

 

 

Zimní nostalgie

Naše stará generace

nevlastnila počítače.

A poznámky v sešitě

o půlnoci straší tě.

 

Kresba slona není v plánu,

radši lístky tulipánů.

 

Prosinec je místo března,

kdo neviděl, ten to nezná :))))

V práci krutá realita,

drsná zima už nás vítá.

 

Tužka lítá po sešitě,

hrneček se culí skrytě,

horká káva ruce hřeje,

venku vánice sněhová se chvěje.

 

Lustru světla vrhá stíny,

obrázek se jeví jiný.

 

Při pohledu na střechu

cítím v duši potěchu,

kdy veverka v kožíšku

šplhá smrkem pro šišku.

A z jejího chování

jistá drzost zavání.

 

Dejte sem oříšky,

jinak ouha,

když zima je tak dlouhá.

A v domku snad už teplo máte,

přibudou blešky po deváté:)))))