laputyka

nevím jestli

můžu

říkat 

ano

protože si nejsem 

jistá

co doopravdy 

chci

beru 

co se namane

a pak se

divím

že 

nejsem 

spokojená

la putana s růžovejma kudrlinama místo očí

procit

nout

procitnut 

být

probrat se

ze spirál ohyzdnejch realit

co nenesou pocit satisfakce

byť

trochu

řekni proč nemůžeme být spolu

řekni

proč sem s každým zadobře

a proč to ve mě vře jako v papiňáku

proč nechci mít lidi kolem sebe

proč nechci

řekni

vždycky si měl plnou pusu kázání a to bylo 

tím

co mě

pohá

nělo

kupředu

narvat ti do ruky plnou igelitku úspěchu

falešnou rezistencí krevního oběhu vyrovnat stres v krvi

cukrem zajíst falešnou intonaci lásky nehynoucí 

smrdící

smrtící

po starejch fazolích doklouzat do pekel

horoucích

nechci tě

tvoje slaďoučký ksichtíky a tetování se čtyřmi zet a k tomu snídani do postele

dredy strkat si pod nos místo kníru

prosímtě přesťan bejt ztělesněním všech mých selhání

vždyť já jen nevím co chci

protože on začal navždycky mlčet

mlčettt

kmitočet 

mého 

štěstí

je nula plus nula plus nula

je nedůležité

a přesto to nejdůležitější

tak proč na něj už dávno nesahám 

nesnažím se

začnu

slibuju to 

sobě

obecně povšechně

tvrdě

a

statečně

ano

slibuju to 

zejra

napořád

anakondě stočené do klubíčka 

všemu čeho se děsím říkám

smetu ze stolu navždycky věkoucí

všechno

co mě bolí

a přestanu se ptát

na blbou stranu tvýho srdce 

na všechnu bolest vyploděnou

z mejch úst 

na všechno co bych dneska už neřekla

protože vím, že 

vím

že 

ubližovat se nemá

a že štěstí je především věc pocitu

a že je těžký ho dosáhnout z gauče a z bytu

pouhopouhou poohououhoppuoiu realitu mám v rukou

a hnětu ji jako malé rozkošné koťátko

budu se snažit 

i když už se nedíváš 

budu 

slibuju

zase