Barevná lapálie...

Vosa Otylka odložila černé pruhy a ponořila své žluté tělíčko do šmolkové koupele. Rochnila se tam drahný čas, leč konečně vylezla ven. Křemílek a Vochomůrka zatím blaženě klimbali v kajutě své nové lodi, kotvící v klidné laguně neobydleného tichomořského ostrova. Přičinlivý rod mořského korálu obkroužil za miliony let celý ostrov náhrdelníkem z vápenných schránek, který jej chrání před nárazy vln.

Tu do kabiny vlétla oknem na nejvyšší míru rozčilená vosa Otylka! Zahlédla se totiž v zrcadle tiché hladiny a zděsila se! Cožpak se to sluší, aby se vosa zelenala?

A zatímco ji Křemílek hostí medem, Vochomůrka v kádi rozpouští odbarvovač...

****************************************************************************************************

*****

Kde hladina zelená se,

neradno se koupati,

sic vadu na vaší kráse

pranic hned tak nezvrátí.

Poblednou pak zcela jistě

oči zvíci korálu

a po láhvi ginu, vizte,

ruka šátrá pomalu!

Kajuta lodi se houpe

pod nohama zcela fest,

vosa svoje tělo koupe

v sklence, co dost plna jest.

Ten, kdo ryby dneska hostí,

přes zábradlí grcá teď,

určitě si, milí hosti,

pro příště dá pozor hned!

Vlny lodí pohoupají,

to jak se zas vítr zved,

v očích zoufalství se tají,

vzhůru, kandidáti běd!

Z toho plyne poučení:

Opatrný třeba být,

nebo život ti promění,

žes neuměl s Mírou pít!