Tělo mi oblékli
Do košilky z jemné látky
Na ni jsem v duchu vyšila
Dva blankytně modré ptáky
(To už jsem vlastně nežila)
Pomohou mně
Vznésti se do nebe?
Křehká je moje víra
Po růžích ale voní
Po víně
Hle
Nebe se otevírá
Honem
Tvářit se budu hodně nevinně
Jenže On
Všechny mé hříchy
Dávno zná
Vyloženě krásné. Skoro bych si zalítal, jen bych se asi nepropašoval přes to vědění vševědění. Tak zůstanu při zemi a nebo níž.
21.11.2023 11:44:09 | Jan Kacíř
Všichni hřeší, Anfi...rukou mávne nad tím
a ty...svou rukou... na ty ptáky, OK?! :-)***
20.11.2023 15:19:29 | cappuccinogirl
zajímavě pojaté téma.., jemné, jak ten tenký rubáš.. ještě je čas, Anafádis..
20.11.2023 15:11:35 | Otto Mann
Děkuju, Otto, potěšils mě
20.11.2023 15:15:41 | Anfádis
to je můj úkol na této smutné planetě :)
21.11.2023 08:59:38 | Otto Mann
Hlavně s nimy nepřestávej, ať má pak o čem přemýšlet;)
Moc pěkná, Anfádisko:-*
20.11.2023 14:25:17 | Žluťák