Všechny laskominy vedou do Říma.

"*"

"***"

Již sta.letí.

Slyším.

Vidím.

Cítím.

A v poslední době i hodně mluvím.

Není to tím, že se nudím?

Na nemocničním lůžku.

Nudím po nocích ... když kočky vidím.

V krátkých sukénkách.

Co mě zvedají tlak.

I ten spodní ... pod peřinou.

Vidím světélko a dlouhé nožky.

A když zavřu oči ... vše se přehrává.

Přehrává do kolečka.

Aby né ... to bych nebyl rytíř.

Rytíř fialový ... co má rád růže vonící.

Zavřu oči jednou provždy ?

Pro ní ... pro růži ?

Pro růži planou a plachou.

Pro růži se spoustou trní.

Pro šípkový keř ... obsypaný.

Jen vzpomínky na ní.

A šípky jsou téměř přemrzlé.

Že by již ... žádný květ.

Fejk to není.

Nemůže být.

"***"

Vidím je a vnímám.

Když na cestu se chystám.

Na cestu do Říma.

Díky svým snům.

Díky svým vlastnostem.

Díky svým rozměrům.

Díky svým představám.

Jako první rytíř.

A nikdo z Vás mě nevymluví  ...

Že stane se zázrak.

A proč by ne.

Proč  by se nestal !!!

"***"

Třeba Marienka moje moudrá a milá.

Dnes v noci.

Sedmkrát líbala mé rty.

Než přišlo probuzení.

(Nabít ... ruce ... pryč.)

Jen aritmetický pocit blesku.

A nic víc ... bije dál jak o závod.

"***"

Třeba Káťa (Múza) nejvíc sexy.

Sedmkrát v noci koníka osedlá.

Rty.

Až přichází procitnutí z mrákoty.

"***"

Třeba Beruška Divoženka moje usměvavá.

Sedmkrát v noci se mnou tango tancovala.

Až spadl jsem z letiště na zem.

Jak motýl fialový plamen a blázen.

Dál si připadám.

Když hned dvě další Múzy.

Víly ... jen tak v závojích přitančí.

A vše pozoruji z beránčí kůže na podlaze.

A růžové "plané" růže.

Obrázky skotačí na nebi.

Kolik jich jen je ?

Kolik jich bylo ?

Kolik jich bude ... do rána ještě ?

V rozkroku nade mnou ?

Stojí oni a zírám i kochám se !

Dvorce se pohupují v rytmu.

Bradavky trčí ... k horizontu událostí.

Když vraník chce jednu ... po druhé svést.

Než budík u srdce ... začne zvonit.

Na poplach !

"***"

A zítra ráno ?

Mám jasno.

Je rozhodnuto ... na sto procent.

"Počítejte do dvaceti."

Říká sestřička v bílém (župánku).

"Zhluboka se nadechnout."

Než vydám se k Římu !

Po cestě ... která bude dlouhá.

Bez snů.

Než přijde návrat do života.

"Počítejte první ... rytíři se mnou !"

Jedna ...

Dva ...

Tři ...

...

...

Nořím se do fialové barvy.

...

...

Čtyři ...

Pět ...

Šest ...

...

...

Slyším jako ozvěnu 

(Slyším vůbec něco.)

...

...

Sedm ...

007 ...

00 ...

0 ...

Jsem či nejsem ?

...

...

"***"

"**"

"±"

"†"

"+"

"**"

"***"

Vznáším se.

Létám jako pírko.

Světlo je tak zvláštní.

Životadárný.

Blankytně hodo.bóžo.lovo.voňo.sexy nabité.

Do posledního fotonu škádlení.

Do nitra nejhlubších temnot.

Se propadám za iluzí.

Že Tě ještě jednou najdu.

Že Tě ještě jednou pohladím.

Po tvářích.

Po vlasech.

Které se v slzách a dešti vlní.

Při pouhém pomyšlení.

Tak jako Tvé tělo.

Tvé bříško.

Tvůj klín.

Když odcházím

Cestou necestou k Římu.

Za pár hodin.

Konec jen.

Nekonečný vesmír.

Příběh o nás dvou milujících.

Co již se z mých snů ... nikdo nedoví.

Ani není proč.

Jen Tobě.

Se z očí ztratím.

Jednou provždy ?

"***"

Něco se děje.

Sice nevidím.

Sice neslyším.

Sice nemohu promluvit.

"***"

"*†*"

"***"

Kříž se zvedá.

Někdo ho drží !

Někdo a je jich víc.

Víc než jsem čekal.

Víc než jsem doufal.

Víc než prstů ... na jedné ruce.

Víc než majáků na pobřeží.

Víc než koček na houpačce.

Víc však zatím nevím.

"***"

Pouze tuším !

"***"

Pouze doufám !

"***"

(Pouze zase cítím.)

A Ty mě držíš ..  za ruku.

A Ty mě ... hladíš.

Jako sestřička ... utěšitelka.

Kamarádka.

Moudrá přítelkyně.

Modlíš se a pláčeš.

Ať se vrátím ... vrátím zpět.

(Z cesty po životě.)

(Z cesty před životem.)

((Na cestu k životu.))

Kde voní ... Tvá růže.

Růžička ... voňavá.

Voňavá víc.

Než kdy jindy ... na houpačce.

"***"

Mám Tě rád.

Mám Vás rád.

Mám rád duhu.

Mám rád Váš smích.

Vše co voní po fialkách.

"***"

A nikdo z Nás.

Nikdy neví.

Co bude.

Co láska dokáže.

"***"

Již jen pssssssssst.

"***"

Vypil jsem čas.

"***"

HOUPY

HOU

"***"

"*"