Bezdomovectví
Bezdomovectví
Anotace: tu noc jsem si uvědomil, že býti bezdomovcem není lehké. a že je nevyhnutelnost tohoto osudu pro mě zcela jasná.
tak jsem měl včera silnou existenciální pouť
na 2cb nasálně
ve dvě hodiny v noci v okolí štvanice po trávě jsem chodil
Všechno se třpytilo, svítilo, vlnilo
a VŠUDE jsem narážel na souložící bezdomovce
třeba jsem viděl fakt zajímavej a zvláštní strom
a on se po mně natahoval a vábil mně ať k němu jdu...
tak jsem šel a tam někdo hekal
"Počkej, já to zařídim," ozvalo se. a vyběhl polonahý pán a řikal:
"PROSIMVÁS JÁ VIM, ŽE JE TODLE VEŘEJNEJ PROSTOR, ALE TAK PŘECE JENOM JESTLI BYSTE BYL TAK HODNEJ A DAL NÁM TROCHU SOUKROMÍ, CHÁPETE..."
A já zůstal stát ohromen.
a byl jsem strašně ponížen, že svou posranou existencí narušuju tak prostou věc jako soulož chudáků bezdomovců
jejich jedinou spásu, jediné zapomnění, jediný úprk z tohoto světa utrpení
že jim ani nedopřeju to prosté právo si zašukat v deštivé, mrazivé, prosincové noci
a pak jsem šel pod štvanický most a tam se to opakovalo
bylo jich ale víc... tak pět, deset
všichni se mezi sebou povalovali a sténali
nevím jestli souložili, ale
"HJÉÉÉ HJEK" ozývalo se ze všech koutů
a jak jsem procházel náhle veškerý pohyb ustal
Bylo slyšet jen mé kroky a jemné šeptání
kráčel jsem rychle okolo nich a
styděl jsem se za sebe.
na 2cb nasálně
ve dvě hodiny v noci v okolí štvanice po trávě jsem chodil
Všechno se třpytilo, svítilo, vlnilo
a VŠUDE jsem narážel na souložící bezdomovce
třeba jsem viděl fakt zajímavej a zvláštní strom
a on se po mně natahoval a vábil mně ať k němu jdu...
tak jsem šel a tam někdo hekal
"Počkej, já to zařídim," ozvalo se. a vyběhl polonahý pán a řikal:
"PROSIMVÁS JÁ VIM, ŽE JE TODLE VEŘEJNEJ PROSTOR, ALE TAK PŘECE JENOM JESTLI BYSTE BYL TAK HODNEJ A DAL NÁM TROCHU SOUKROMÍ, CHÁPETE..."
A já zůstal stát ohromen.
a byl jsem strašně ponížen, že svou posranou existencí narušuju tak prostou věc jako soulož chudáků bezdomovců
jejich jedinou spásu, jediné zapomnění, jediný úprk z tohoto světa utrpení
že jim ani nedopřeju to prosté právo si zašukat v deštivé, mrazivé, prosincové noci
a pak jsem šel pod štvanický most a tam se to opakovalo
bylo jich ale víc... tak pět, deset
všichni se mezi sebou povalovali a sténali
nevím jestli souložili, ale
"HJÉÉÉ HJEK" ozývalo se ze všech koutů
a jak jsem procházel náhle veškerý pohyb ustal
Bylo slyšet jen mé kroky a jemné šeptání
kráčel jsem rychle okolo nich a
styděl jsem se za sebe.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Líbí se mi, jak jsi to pojal. Nedavno jsem tu četla jiný text týkající se bezdomovců, který byl hodně pojatý ve stylu klišé, tak mám radost, že tu existují i texty uměleckého ražení :)
11.12.2014 10:48:11 | Bylinná směs