Anotace: Autopsie básnění.
báseň je něco z básníka - úlomek jeho Já - pokud ji sepíše, možná z něj něco zůstane; když se ztratí, je nenávratně pryč. Ale co zbyde z básníka? prázdná skořápka? Vegetující fyzický otisk schopný jen bazálních funkcí? Já není neomezené.. co ze mě zbyde? Teorie tak děsivá, až se na ni nechce myslet.
můžu se otisknout na ledničku...
19.01.2015 18:52:28 | enigman
Zkus zůstat pod vybuchující sopkou: Pompejským se celkem slušně povedlo uchovat se na dlouhý čas. :D :)
mně se to zamyšlení líbí. Myslím, že je věčnou a marnou snahou každého člověka kdesi v jeho přirozenosti, že se snaží zanechat po sobě něco, pro co by již nikdy nebyl zapomenut. Lidé se boji toho, že budou zapomenuti.
19.01.2015 22:42:37 | ElaJah
tak proto se tisknou...
19.01.2015 22:45:58 | enigman
Ano. Třeba na ledničku. :3
19.01.2015 22:55:03 | ElaJah
to je spíš o pocitu že se vytrácím - nejde mi o to abych byla vzpomínaná.. můj mozek dělá divný věci a myslím že se po každý básničce kousek ztratí.. pokud to nezacyhtím zachvíli ze mě bude jenom vegetativní zombie.. zachvíli ze mě bude duch ale já tu mám ještě co dělat a jako duch toho moc neudělám.. počítačema umí vrhat akorát tak Patrick Swayze. Celej život jsem chtěla umřít, vytratit a rozplynout se.. teď se mi to daří a najednou panikařím...Nezmizím úplně, ale ten poklad kdesi v lebce se roztéká. paradoxy.
21.01.2015 13:09:40 | Žárovka