Orbitální poluce

Už třetí den v řadě mne prepada ve snech 

Problém je že vyprazdnuje energii 

způsobuje intimní úzkost stud a apatii 

a na rtech na rtech na rtech...

...slunce sviti skrze stromy 

slunce je bazlive..

pros boha ať ti pomůže ve Tvých snech před temnotou 

bazinou a nizinami lidských pudu 

jenž jsou prolezle az na kořen schran

a podvedome Tvé představivosti...

Za takove prosby za takovou prosbu vyslysenou 

nahoru britnou maskou myšlenky 

myšlenky na zrození a na vstoupeni do života 

do běhu sta tisíc právě se rodicich okamžiku...

A mezi okamziky jako tělesy mezi kořenem smyslnosti 

te obrovske iluze ve Tvém mozku ve Tvé silne vůli 

v tom všem co ti způsobuje to snové zaplavení 

kdy se snažíš zmocnit objektu touhy a proniknout 

Proniknout k ženě a do ženy proniknout do ni 

pod její pokožku skrze luno do jejich útrob 

az na kořen svého penisu a v ten moment 

to spustí dvě Tvé citlivější traumata jež so vědoma energie 

Nesnadno dokáže uvědomit jsou to liceni 

mezi autonomni zónou tvých pohlavních zkušenosti 

kdy jsi nedostal plodnosti a ejakuoval predcasne 

to jsou Tvé skutecne životní problémy 

AC nyní na divadle a v premiéře přítomného deni 

v den onoho přítomného zraoseni v tom sviceni 

jsi průhledný a všechny Tvé frustrace poluce 

Tvá tvář jako pod božím mikroskopem zkoumána 

Ze všech stran jak je pozornost sjednocovana 

a stepena a jak ji prorusta každý koutek hercova těla 

těla na jevišti na prknech jež znamenají svět 

jeho zmenšeny odraz jeho miniaturu v básní a slově 

A tak sebemenší zaváhání spěje k ničote 

a nedostatek pozornosti potom k prime vazbě 

na svátost prvních zjevení a nápadů jak to vse 

postavit vyjevit zrcadlít a retezit v prostoru 

Prostoru mezi tím a oním snem a oni pak zkoumají motivace 

ty niterne aspirace postavy a jejího osudu jako by věřil 

a čelem se postavil tomu monstru smrtí a vepnuti 

te obrovske masce tam nahoře byl připraven 

A v te mucive pozornosti v tom napětí a zlosti 

a odvaze a beznaději vstupoval na ovalne pódium 

a vy křičel všechnu svoji obavu a přesvědčení 

jako by se znovu i v te řeči narodil a psyché obrodil 

Jen na hranici jej v patici dechu slova a prizracnosti 

zpráva o zemi zaslibene o iluzi propojene jej sjednala 

nahoru vehnala a tak rika ze nemá strach nebojí se propojit 

s otcem o to mne ponouka věřit ze druhý břeh je tady 

A jako tady i tam se rodi návaznosti a znovu 

jsi v mléčném jaru a pod oblohou a ujizdiz svázán 

svoji roli divadlem světlem reflektorů které te oslnuji 

a lidé jsou nemi a to je ta chvíle mezi vším co existuje 

A existence je znovu obrozovana ve svem středu 

v lidech a činech aktech a dilech a my udržujeme 

rovnováhu mezi energii života a smrti my básníci 

my bdeli strážci soudobého kola štěstí a osudu.