Anotace: Možná spíš úvaha.
Svět mi zlomil srdce.
Zůstala mi poslední pýcha:
Sním o tom,
že se za dvě stě let na mém hrobě zastaví dívka nebo chlapec.
Bude si mě představovat
a vymýšlet si o mně příběhy.
Bude si se mnou povídat
a trávit u mě čas.
Jak i tuhle pýchu vyléčit?
Padnout na frontě.
Ztratit se
a hrob nikdy nemít.
Proč se mi každý domov
nakonec stane šibenicí?
Tohle je podle mě docela promarněný potenciál. Kdybys tomu dala trochu formu, přidala víc poetiky, případně i nějaký ten rým, mohlo by z toho být moc pěkné dílko. Takhle to na mě působí jenom jako dobrý nápad ve formě náčrtu před zpracováním:-)
11.09.2024 15:30:22 | Ž.l.u.ť.á.k.
ST...zatra silný! Skvěle napsaný! Tohle jsem nechala zapadnout hodně hluboko do sebe, díky*
11.09.2024 14:35:59 | cappuccinogirl