Na cestu

Nestihla jsem vlak,

ale měla jsem sbaleno.

V mé cílové stanici,

nebylo místo.

Pro mě, ani mé věci.

Věci z mého zavazadla.

 

Divila jsem se,

že z rodného domu,

odjíždí expres

na kolejích.

Tam, kde sotva

projede auto.

 

Nestihla jsem ani 

další spoj.

Zastávky se měnily,

každou chvíli,

a já cítila pod 

nohama

tekuté písky.

 

Sbalená do mini batohu 

se ptám co ještě budu

potřebovat.

Na tuhle cestu.

I tak je toho 

pořád přebytek.

 

Nestihla jsem ...

Nestihla jsem

nastoupit.

Na cestu .

 

Hluboce se nadechnu.

Šedivé ráno

je příslibem 

dalšího dne.

Já tady jsem.