Jak končí pohádky

Tehdy když se ještě nepsaly knihy a když pohádky byly jen prostředek na uspávání dětí, se sám od sebe, možná z hlíny, možná ze dřeva, možná z inkoustu zrodil příběh.
Příběh o zklamání, příběh o lásce, příběh o víře.
Ten příběh povídaly babičky dětem stale dokola, znova a znova.
Nikdy nikoho neomrzel. Nikdo nevěděl proč, neměnil se a přece.....
Přece ho každý rád slyšel znovu a najednou se ztratil....
Na příběh padl stín, blížil se už dlouho.
Lidé nevěřili, mysleli, že to není možné. Přišel. Stín jménem VÁLKA ho zničil.
Bylo slyšet jen zasténání prvního muže a pak ženy a děti, všichni padali k zemi a v jejich ústech se mísila krev s pískem a prachem.
Nemohli se bránit, nemohli protože žili v nebi, bez armády, beze zbraní. Jenže svět není ráj.
Zanikl příběh.
Zanikla kultura.