Název...

Sedla si ke stolu a přemýšlela o tom, co bude dál.
„Už toho bylo až do prdele. Nebaví mě to,“ řekla si.
„Hlavní hrdinka je mrtvá, už takhle je to dlouhý jako kráva... prdim na to a dneska to zabalim.“
Vzala do ruky pero a chvíli si ho zamyšleně prohlížela, skoro jako by se jí na něm zdálo něco divného. Zapátrala naposled ve vzpomínkách – a pokračovala v psaní.
Ponořila se do práce, hodiny ubíhaly, až pohasínající plamen v lampě zvěstoval blížící se noc.
„No, konec srandy, je vážně čas jít do peří,“ řekla si polohlasně a vstala od stolu.
„Jsem zvědavá, jestli tu kravinu bude někdo číst. Nemám ani název,“ přemýšlela, zatímco se pomalu převlékala do nočního úboru.
Už se uvelebovala pod peřinou, když ji náhle osvítil nápad.
„Proč to komplikovat? Jednoduchej název se bude líp pamatovat. A hotovo, dejte mi pokoj.“
Chvatně vstala a vzala ještě jednou do ruky pero.
Narychlo načmárala na přední stranu rukopisu:
Babička.