Padla klec

Medzi pátou, šestou,
svižným krokem
pospíchám stejnou cestou
do lesa za potokem,
jako ní směle kráčí
sexisousedka Anči.
V jedné ruce košík
proutěný
v holínce nožík
zastrčený,
a ona ješte neví že ji tam
někde v tom lese vyšukám.
Jak čas běží,
po hodině
unavená leží
na čistině,
pravím si, to mi hraje do karet,
já osel jsem se ale splet,
totiž mezi pátou, šestou
svižným krokem
pospíchal stejnou cestou
do lesa za potokem
i Ančin starej, Vlastimil,
a ten mě na Anči přichytil,
dal mi na bendžo a vzal šaty,
měsíc nevytáhnu z domu paty.
Mám z toho, já pitomec
velkou ostudu,
na houby, padla klec,
už chodit nebudu.