Smělí zajíci

Dnes v noci, nadránem, sedíme v baru s Pepanem
a směle pomlouváme své ženy.
"...sakra, ta má růže si neváží jakýho má muže..."
svěřuje se mi Pepan pivem zmožený.
"...hele, a ty si myslíš, že ta moje je jinačí jako ta tvoje? "
zpříma se ptám Pepana.
Pravím mu "...ty vole, řekni tý svý mole
ať sama zkusí do rána
zdolávat nepřítele až do zbytku sil v těle,
neměla by šetřit obdivem..."
Pepan celkem zroněný praví "...líp mi bude bez ženy
...půjdu a sejmu tu slepici kladivem..."
A zítra v noci, do rána, budem chlastat u Pepana
a zpívat si... jen bez ženy může být člověk blažený...