Anotace: zamyšlení v nemyšlení :)
no mě to nedá. :) Já si furt myslím, že ten Descartes, hledal od čeho se odrazit, z jaké věty postavit celé další dílo. Řek bych, že to vcelku ani nejde najít. Ale pak si řek, že je. To mu nestačilo, tak musel ještě začít myslet. ALe skoro to vnímám tak, že dneska by řek: uvědomuju si sebe, tedy jsem.
No a pak je: být či nebýt a když být tak myslet či nemyslet. :)
27.10.2012 11:07:19 | ewon
ano, samozřejmě s Tebou souhlasím, i já myslím, že hledal jakousi "první" jistotu. Takovou jistotu, která bude platná za každých okolností... Můj malý žbleptík neměl v žádném případě navozovat pochybnost o Descartových pravdách, ale spíš si pohrát s myšlenkou o pravdách a jistotách, zcela nezávazně, a pokládat sám sobě rozporuplné otázky. Myšlenkami prostě uletět do světa fantazie a následně se vrátit chodidly na pevnou zem a s úsměvem si říct, ano, všichni můžeme létat v oblacích. Já když jsem to psala, tak jsem nutně potřebovala dodělat nějakou práci, tedy rychlý návrat na zem byl nutný. :)
27.07.2013 19:37:51 | jelimanka