Grand

*

Jednou jsem se vracel z Benešova nad Ploučnicí. Dobře jsem pořídil, celou služebku jsem odbyl za pět hodin i s cestou, takže mne ani moc nenamíchlo,  že mi v Děčíně mi ujel přípoj. Bylo poledne a tak jsem strávil čas čekání  v nádražní restauraci. Výběr byl úžasný - vepřoknedlozelo a guláš. (Na lísteček ovaru jsem nebyl zvědav). Dal jsem si guláš a pivo. Tři kousky masa jak tři kostky cukru, lžíce červené vody, chleba vhodný do dalekohledu (bylo přes něj vidět až do Ústí), pivo dvaapůl centimetru pod čárku. Dvě hodiny času. Druhý guláš, druhé pivo. Stejná velikost porce, chleba a piva jakbysmet. Následoval třetí guláš a třetí pivo. Moc se nelišily od těch předchozích, jenom mi je přinesl jiný číšník.

Deset minut do odjezdu vlaku: platím!

Přišoural se ten číšník od třetího guláše: Tak co to bylo...?

Napůl namíchaný, napůl pobavený povídám: guláš a pivo, guláš a pivo, guláš a pivo....

No dobře, nejsem hluchej! osm korun!

Grand se nezapře.

Dal jsem mu osm padesát...