Autobus

"To snad není pravda! Zase nezastavil," rozčiloval se Miloš Blecha na zastávce ve Vykundíně.

"Haha, Blecho, že se vůbec divíte, stopadesátosmička tady nikdy nestaví," posmíval se Jindřich Pleskopták zvaný Kurvič, protože se každému smál.

"Ále dřív stavěla vy chytráku! Akorát začala jezdit nějaká nová řidička a ta tady za boha nezastaví, ba ani nezpomalí."

"Asi se jí něják dotýká název naší vsi. Kdybysme se přejmenovali na Lízalov, možná by začala stavět," smál se Kurvič.

"Ste zase vtipnej. Spíš kdyby věděla vaše jméno, tak by zastavila."

Kurvič se přestal smát a Blecha stále přemýšlel nad tím jak autobus zastavit.

    

Druhý den opět stál na zastávce a toužebně na stopadesátosmičku mával. Nic. Projela a ani se nesnažila brzdit.

"Tak tohle ne! Ze mně si dělat blázni nikdo nebude!" volal vztekle.

"Já ano," ozval se zpoza zastávky Kurvič.

"Zalez! Zítra mi zastaví," řekl Blecha a na další den si připravil pro autobus malé překvápko.

    

"Blázne, koukej jít z té silnice. Vždyť tě zajede," křičel na Blechu, který stál uprostřed silnice Kurvič.

"Nezajede."

Autobus se už blížil a Blecha stále stál. Sto metrů, vůz nezpomaloval.

"Jsi mrtvej Blecho!"

"Zalez, Kurviči!"

Padesát metrů a Blechovi se začaly klepat kolena. Už chybělo jen pár metrů a autobus začal troubit. Blecha stál, ale když už zbývalo jen pár metříků rychle uskočil.

"To bylo jen o chlup," nesmál se tentokrát Kurvič.

Blecha byl v šoku, avšak vzdávat se nehodlal.

    

V noci ukradl místnímu policistovi Václavu Připosránkovi z jeho služebního trabantu pás s hřebíky. Ráno pět minut před příjezdem stopadesátosmičky ho roztáhl přes silnici. Autobus se blížil.

"Tentokrát zastaví," myslel si Blecha.

Nezastavil.

Místo toho autobus brutálně zabočil doprava a zase doleva. Vyjel mimo vozovku, smetl zastávku Vykundína a opět se vrátil na silnici.

Blecha se vztekal, nadával, kopal do zbytků zastávky a omylem stoupl na jeden z hřebíků pásu na silnici. Navíc si o něj propíchal gumy přijíždějící Připosránek se svým služebním Trabantem WRC.

 

Blecha viděl rudě a řekl si:

"Když mi nezastaví autobus, tak si prostě nastoupím za jízdy."

Byl to starej chlap, ale když si něco umanul, tak to dokončil.

Za jedinou noc si v kovárně kováře Chlupokouleho vykul dva velké háky.

Další den stál v zatáčce, a když se přiblížil autobus, vyskočil na něj a háky se zasekl do karosérie. Neptejte se mě jak, ale byl to ten nejodvážnější a technicky nejsložitější kaskadérský kousek všech dob. Poté zaplatil jízdné a byl vpuštěn do autobusu. Ten jel stále neměnnou rychlostí. Chtěl na řidičku vztekle křičet, ale pak ji poznal.

"Vy jste Sandra Bullock!"

"Jo, to teda jsem."

"Co tady děláte?"

"Řítím se nebezpečnou rychlostí už dva týdny tímhle zapadákovem a nesmím snížit rychlost, jinak nás to vyhodí do povětří!"

Blecha začal litovat rozhodnutí dostat se do autobusu. Cestující byli vystrašení, ale současně už smíření. Sandra říkala, že jim vždy u Kozomrd letadlo natankuje palivo. Opět velmi těžký technologický úkon, který je zbytečný popisovat.

A tak tam kolem Vykundína krouží dodnes nebo alespoň do té doby, než je zachrání Keanu Reeves.