Zlaté české tlapky

**

Mám dva lidi v světě celým,                           A už dělá - nejen říká.
s nimiž o starost se dělím:                             Pot od něj - i olej - stříká.
když mám vítr v peněžence                           Tak makal už od půl jedné
chodím brečet k mojí žence.                           nejen celé odpoledne,

Když mi někdo hrdost zraní,                           ale i - toť pravda věrná -
jdu si pro potěchu za ní.                                až den novou nocí zčerná.
A když tělo občas zradí -                                Ale to už kára znova -
je to ona, kdo mne hladí.                               namouduši  je jak nová.

Když mám ale starost s autem                       Proč však - mě tak napadá -
jdu za Pepou, starým skautem,                      zůstala ta hromada
který musí - bez pohnutek,                            šroubů, matek ,táhel, plechu?
denně dělat dobrý skutek.                             Copak je to za neplechu?

Pepa není líné děcko,                                    Pepa - s myslí povznesenou
- navíc umí skoro všecko.                              šoup do sebe jedno s pěnou,
Postavil se před mou káru,                            zkontroloval kryty svíček,
co mne stála tisíc márů                                 do spínačky vstrčil klíček

teď však ale, potvora,                                  a hle: motor tiše přede!
nechce vyjet ze dvora!                                 Jak to auto ale jede?
Pepa ke mně takto vece:                              Je to nějak divné v šaltu:
Je to velmi snadné přece!                             vpřed jeden, nazad pět kvaltů!

Tak do práce, ať to lítá!                               Přesto Pepovi jsem vděčný
Dám tam motor z Favorita!                           mám teď auto výjimečný:
S převodovkou z Lady - Nivy                         zná snad někdo ňákou plečku
Bude dělat vskutku divy!                              co jezdí sto na zpátečku?