Dovolím si dovolit mít dovolenou,
tento rok však s malou změnou.
Dovoleno je mi dovolovat si
jít dál než je domov můj, pouze
v městě mém, kde strážník kyne, stůj.
Není dovoleno o dovolené jít dál
až na hranici okresu, kde si dovolují
policisté dát mi důtku, když překročím
mez dál než k plůtku.
Když se setmí náhle, s dovolením nechte
mne dojít dále, až k mému domovu.
Nerad bych ležel někde v důlku
skryt v křoví a nevystrčit ani hýždě půlku.
Dumám jak s dovolenou dále naložím
raději se zmátožím a dám si okruh doma.
V místnostech, krok sun krok - pokoj,
ložnice kuchyně s představou, že je to Bechyně.
Vystrčím nos ze dveří, ocitnu se v zádveří,
tady chvilku pobudu, po schodech si dupnu
na zahradu hupnu, už má mysl láteří, jezírko
se začeří a v altánku si schrupnu.
Dávno jsem se nezasmál, skončil dnešní den.
Doufám, že ještě na to mám a že je to sen.
Probudím se na pláži, kde slunko jasně zazáří.
Obrátím se na záda s hlavou v hebkém polštáři.