Předvánoční

"Mamííí!" vříská Olinka, plácající sebou v kotlíku horké vody.
Nemůžu reagovat, stahuju zrovna Jarouška z plynového hořáku, na který si sedl.
Bleskurychle chytám Otíka, který násilím cpe Vendulku do rozpálené trouby. "Ne! Kolikrát ti mám říkat, že se tam spolu s rohlíčkama nevejde!"
Dvěma prsty otevřu zaražené Rozárce pusinku a vyndám filetový nůž, který vykramařila v zásuvce a teď ho usilovně žvýká v domnění že jde o cukroví.
"A dost! Neštvěte mě, haranti, nebo vás pošlu na svátky k pradědkovi nahoru!!"
Rázem je ticho a všechna malá očka mě vyděšeně zírají.
Ou. Nechtěla jsem je až tak moc vylekat.
"No," říkám klidněji, "nemyslela jsem to úplně vážně. Ale aspoň vyndejte Olinku z té vařící vody. Já vím že jí to baví, ale jestli se toho naloká, bude zase celé odpoledne blinkat!"
Ne, při pečení vánočního cukroví s dětmi to nemá Belzebubova manželka vůbec lehké.