Sonda

Pulzní sklenĕné, podvodní vibrace. Nautické. Dimenzionální. Modulární. Putující prostorem. Muž s technologií 21. století. Syntetické nástroje ovlivňující prostor. Scifi realita. Jako sonické fikce, sonické deníky, sonické narativy. 

Podmanivý experimentální live set. Skrze kroutící knoby a momenty. Na ploše dómu planetária čarokresba. Difrakce laserového paprsku kreslí po stĕnách kontury neviditelného svĕta. 

Hloubím zapomenute smysly a sklenĕné plochy s více dimenzemi, navazující a sebetransformující objekty zvukového designu. Obklukují to neslyšné ticho. Stimulují nezřetelné odlesky ve světle sonického momentu. 

Frakce jaké jsem miloval. Když si hrál s projekcemi a feng shui krystaly, jež zrcadlily skryté dimenze. Při stavu bytí a hraní býval štasten. Při spontánní experimentaci, při pohybu útrob mysli. Na chvíli zavírá oči. Zreslené hrany světla se dotýkají horizontu události. 

Na okamžik spatřím v hudbě a lomu ze světla počátek tvoření. vesmírné temnoty. prvotní nic. poté rozjasňující expanze jasnozřivosti objektu. Nevtištĕné vĕdomí. Přemyšlí nad slovy hudebníka, že: `hudba dokáže interagovat s duchovní podstatou, se strukturou vĕdomí vesmíru'. 

  Ten vztah je pradávný, prastarý, hudba je uvnitř vesmíru, ucho je tu od pradávna, oko se zrodilo z pralátky, onoho prvotního nic. A tak vzpomínám na záblesky setu ze sondy, promítám se do filosofických poloh. Snad ze stesku po tvoření, z nostalgie po insomnii, ze strachu z nudy a zapomnĕní, z touhy vyslovit se, ještě jednou, jako poprvé. Na začátku. Koncept obíhá a pojídá své brány. Otevřeny.