Anotace: Hommage.
Přítelkyně, ty s plochým bříškem
v tobě se ukryl hranostaj
sic zoubky cení, ale spíše
ať tak či onak, jednostaj
na Dámu s hranostajem je to příliš
o to víc na mou schránu
která mě plete v řeči jidiš
až do jazyku Kanaánu
tam, otrokyně vlastních bratří
s úžasem sleduje tah štětce
nemůže uvěřit, nač oči patří
tak lehce, bože, až tak lehce
křivce ptačího letu rovna
možná, snad, kdo si troufá
malířská lekce z nevýslovna
tak přistup blíže, kdo si zoufá
tak přeci, přítelkyně s plochým bříškem
čas posunul se a už chová
co nelze nazvat ani hříškem
v rosný bod touhy se to schová . . .
Milý Matahajo, diky tvému dílu jsem si, ze zvědavosti, teď načetla, ovšem číst a číst není vždy jak už po mnohokráte u poezie vidím, účelné. Takže jsem zase pokorně opustila svět informací a indícií a zůstala u svého, že ať jsou kořeny díla kdekoli, vnímám u něho představivost a velmi osobní sdělení či prožitek autora, který si netroufám dávat do spojitostí a říkám jen, pocta autorovi*
01.10.2023 01:42:17 | Vivien
Milá Viv, bystře prohlédlas hru slov, významů, osobních prožitků. Jsou to satelity, které se jen občas a jen někde k sobě přiblíží. Poruším li logickou posloupnost textu a nebo smíchám li dva nesouvisející texty, často vyvstane nová kvalita. Možná tohle všechno víš, a už vůbec to není nic nového pod sluncem. Za tvůj prožitek,( pokud tedy byl,) a komentář,jsem ale velmi vděčný, hřeje mě u srdce. Ať se daří a děkuju.
01.10.2023 07:47:19 | Matahaja