Krása v mém klíně

Skrz zelené listy lípy prosvítal hřejivý sluneční paprsek a zabodával se do hlíny tak černé, jako vlasy mé dívky.
Seděl jsem opřený o kmen a žasl nad tou nezměrnou krásou. Zlatavé obilí tančilo ve všudypřítomném vánku, nad poli poletoval skřivánek a zpíval tu překrásnou píseň, píseň života. To vše bylo nádherné, ale nebyla to ta nejkrásnější věc kterou jsem pozoroval, to vše byla pouze kulisa té pravé krásy, která mi ležela v klíně a dívala se mi do očí...