Půl pátý ráno

Tomu říkám magie

když v půl  pàtý ráno vnímám tvou přítomnost

 

nejsi tu už asi třetí pátek

a já jdu zase z hospody

 

promiň mi to lásko zase piju

 

a v té chvílí říkám si, jak zbytečný to je

když si tě pořád pamatuju

 

do detailů každej centimentr tvýho úsměvu, propletenec prstů kolem dokola mýho těla

tvůj vztek, tvoje zoufalství, ve kterým jsem se topila, jako se topím ve víně

a nevím jestli si tu vůbec někdy byl, jestli ses mi jen nezdál 

 

zase je můžu mít všechny,

stačí se usmát

zase mě to nebaví,

a je to pořád stejný

 

nechci aby mi zavolali,

nechci chodit na rande

 

nechci...už ne..

 

ta nenahmatatelná intimita těla tu není

je to jen pozérství niterných pocitů, ve prospěch toho koloritu života v osamění

a ptám se jestli jsem to vůbec já nebo jsem to zase já a kdo jsem bez tebe

někde uvnitř sebe pod těma litrama rumu, mám pár šťastnejch minut s tebou 

a někde uvniitř všech těch světel hudby a chlapů se mi chce křičet a brečet zároveň

tak zase v půl pátý, třeba se tentokrát už nepotkáme..