LÁF

černá netvrdí, že nikdy nebyla bílou,

neptá se na barvy,

nekreslí duhu,

naději polyká opatrně,

pouhou setrvačností života

 

jsem vedena vírem růžového peří,

patřím mezi ty, co na lásku nevěří

a to jedno a půl slovo miluju tě,

vyznívá dá se řici krutě

 

byl horký letní den na okně seděla kočka a venku štěkal pes

tebe to pobavilo a byl jsi tak rozmarnej jako pondělí a měl si v sobě čiré atomy štěstí

 

bez kofeinu

 

asi jsem zamilovaná,

tak moc jak by byl blázen,

když dívám se na tvý fotky

nepoznávám obrysy tvých vad

 

pak mi řekneš, že mě nevidíš

a mám chuť si něco namlouvat

naprosto šíleně se smát

 

nikdy si nebyl černej,

a měsíc je dutej

na špičce tvých potřeb stát nemůžu,

padám hluboko dolů

jen ku (u)spokojenosti ti pomůžu

 

rudorudě černá epopej o tom,

že, když si zamilovanej,

tak se raděj zakopej

by nikdo neviděl, jak svítíš ráno při prvním úsměvu

 

a nejhorší je, že se za to stydíš...